Osvobození zdravotních služeb poskytovaných telefonicky

Vydáno: 4 minuty čtení

Rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. března 2020 ve věci C-48/19 X (Exonération de TVA pour des consultations téléphoniques)

Osvobození zdravotních služeb poskytovaných telefonicky
Ing.
Jan
Rambousek,
LL.M.,
daňový poradce
K předpisům
:
§ 58 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů
1.
Článek 132 odst. 1 písm. c) směrnice Rady 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném systému daně z přidané hodnoty musí být vykládán v tom smyslu, že se na telefonicky poskytované poradenské služby v oblasti zdraví a nemocí může vztahovat osvobození od daně upravené v tomto ustanovení, pokud mají terapeutický účel, což musí ověřit předkládající soud.
2.
Článek 132 odst. 1 písm. c) směrnice 2006/112 musí být vykládán v tom smyslu, že nevyžaduje, aby zdravotní ošetřovatelé a zdravotní asistenti, kteří poskytují služby lékařské péče, podléhali z důvodu skutečnosti, že jsou tyto služby poskytovány telefonicky, dodatečným požadavkům na odbornou kvalifikaci, k tomu, aby se na tyto služby mohlo vztahovat osvobození od daně podle tohoto ustanovení, pokud lze mít za to, že mají kvalitativní úroveň rovnocennou s úrovní služeb poskytovaných stejným způsobem jinými poskytovateli, což musí ověřit předkládající soud.
Společnost X uskutečňovala z pověření veřejných zdravotních pojišťoven telefonické konzultace k různým otázkám týkajícím se zdraví a prováděla telefonické doprovodné programy pro pacienty trpící chronickými nebo dlouhodobými nemocemi. Tyto služby byly zajišťovány zdravotními ošetřovateli a zdravotními asistenty, kteří měli většinou i odborné vzdělání v oboru tzv. zdravotního poradce. Ve více než třetině případů byl přivolán lékař, který se poradenství ujal, v případě dalších dotazů poskytl pokyny nebo sdělil druhý názor. Telefonické konzultace poskytovaly pojištěncům možnost kdykoli telefonicky kontaktovat spolupracovníky společnosti X za účelem vyžádání si informací. Pokud pojištěnci žádali o zdravotní poradenství, prováděli uvedení spolupracovníci posouzení zdravotního stavu za pomoci počítačového systému, které jim prostřednictvím cílených otázek umožnilo určit lékařský kontext, pod něhož bylo možné podřadit případ dotčeného pojištěnce, a následně mu poskytli poradenství ohledně jeho terapeutické situace ve formě vysvětlení diagnóz a možných léčebných postupů, nebo také tím, že mu navrhli změny v přístupu nebo péči. Uzavřené případy byly namátkově předkládány odpovědnému lékaři, který zejména přezkoumával konzistentnost zaznamenaných údajů z lékařského hlediska. V rámci doprovodných programů byli účastníci vybíráni zdravotními pojišťovnami na základě údajů pocházejících z jejich záznamů o úhradách a klinických obrazů onemocnění; tyto pojišťovny je poté kontaktovaly a v případě zájmu zařadily do programu. Tyto programy účastníkům umožňovaly, aby byli po dobu tří až dvanácti měsíců telefonicky kontaktováni spolupracovníky společnosti X a mohli tyto spolupracovníky kdykoli telefonicky kontaktovat za účelem získání informací v souvislosti se svým onemocněním.
Předkládající soud uvádí, že těžištěm těchto programů bylo vylepšit povědomí účastníků a jejich blízkých o jejich nemoci, dodržování předepsané medikace nebo využití jiných léčebných postupů, vyhnout se pochybením v medikaci a vhodně reagovat na případné zhoršení příznaků a sociální izolaci. Cíl uvedených programů spočíval ve zlepšení řízení nákladů na péči o pacienty, zejména výrazným snížením počtu nových hospitalizací, v podpoře rodičů pacientů s podezřením na poruchy pozornosti a ve snížení rizik sekundárního onemocnění.
Spor s finančním úřadem nastal v okamžiku, kdy společnost X požádala za období dotčené v původním řízení o osvobození těchto činností od daně z obratu. Finanční úřad ale dospěl k závěru, že dotčené služby podléhají dani.
Z pravidel, která vyjádřil SDEU, vyplývá, že osvobození je nutno vždy vykládat restriktivně, a proto vznikl tento spor, kdy nebylo zcela zřejmé, zda se jedná o službu sloužící k ochraně zdraví a prevenci, či zda se jedná pouze o administrativní úkony, kterým osvobození přiznáno není.
Zdroj: Odborný portál DAUC.cz, 2020.

Související dokumenty

Zákony

Zákon č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty