Dobrá víra a hmotněprávní podmínky

Právě na základě uvedeného správce daně a posléze i žalovaný shledali, že stěžovatelka neprokázala, že zboží (kari sítě a plechy) bylo dodáno do jiného členského státu, jak deklarovala. Těmto závěrům Nejvyšší správní soud přitakává. … Lze shrnout, že krajský soud žalobní námitky, kterými se stěžovatelka vymezovala proti napadenému rozhodnutí, vypořádal pečlivě a s logickými závěry, které odpovídaly zjištěnému skutkovému stavu věci. Nepřehlédl stěžovatelkou zmiňované důkazy (výslechy svědků), posoudil důvody jejich neprovedení, jak je předestřely správní orgány, přihlédl ke všem skutečnostem, které v řízení vyšly najevo, a věc také po právní stránce správně posoudil. Není tak třeba znovu opakovat, co krajský soud vyslovil k otázce dobré víry a jejímu prokázání; na jím vyslovené úvahy lze odkázat. Stěžovatelka nejen, že neprokázala, že dodala zboží do jiného členského státu, ale také nepřijala veškerá taková opatření, jež na ní bylo možno rozumně požadovat, aby zamezila své účasti na daňovém podvodu.