Právě na základě uvedeného správce daně a posléze i žalovaný shledali, že stěžovatelka neprokázala, že zboží (kari sítě a plechy) bylo dodáno do jiného členského státu, jak deklarovala. Těmto závěrům Nejvyšší správní soud přitakává. … Lze shrnout, že krajský soud žalobní námitky, kterými se stěžovatelka vymezovala proti napadenému rozhodnutí, vypořádal pečlivě a s logickými závěry, které odpovídaly zjištěnému skutkovému stavu věci. Nepřehlédl stěžovatelkou zmiňované důkazy (výslechy svědků), posoudil důvody jejich neprovedení, jak je předestřely správní orgány, přihlédl ke všem skutečnostem, které v řízení vyšly najevo, a věc také po právní stránce správně posoudil. Není tak třeba znovu opakovat, co krajský soud vyslovil k otázce dobré víry a jejímu prokázání; na jím vyslovené úvahy lze odkázat. Stěžovatelka nejen, že neprokázala, že dodala zboží do jiného členského státu, ale také nepřijala veškerá taková opatření, jež na ní bylo možno rozumně požadovat, aby zamezila své účasti na daňovém podvodu.
Dobrá víra a hmotněprávní podmínky
Vydáno:
2 minuty čtení
Dobrá víra a hmotněprávní podmínky
JUDr. Ing.
Ondřej
Lichnovský,
Daňové spory, a. s.
K předpisům:
Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 2. 2020, sp. zn. 8 Afs 129/2017, www.nssoud.cz
Je obecně známo, že povinností daňového subjektu je prokázat hmotněprávní podmínky nároku, jehož se dovolává. Např. u osvobození od daně, že došlo k dodání do jiného členského státu osobě registrované k dani. V případě splnění lze nárok zpochybnit pouze tam, kde se jedná o podvod na DPH, o němž daňový subjekt věděl nebo mohl vědět – kde daňový subjekt neudrží svou dobrou víru. Tento případ ale ukazuje, že dobrá víra má svůj vliv již na samotné naplnění hmotněprávních podmínek. Jinými slovy nenaplnění hmotněprávních podmínek lze překlenout dobrou vírou daňového subjektu ohledně jejich naplnění. Toto pravidlo lze nalézt již v relativně dávné judikatuře Soudního dvora EU (viz jeho rozsudek ve věci Teleos, ECLI:EU:C:2007:548).
Nic přitom nebrání tomu, aby se obdobné pravidlo uplatnilo i na jiné případy, typu odpočtů daně. I zde by měly mít daňové subjekty možnost se dovolávat dobré víry. Dobré víry ohledně svého domnění v to, že hmotněprávní podmínky byly naplněny (např. že daňový doklad vystavila osoba, která poskytla předmětné plnění, byť se v řízení toto neprokáže). V tomto duchu proto bude zajímavé sledovat výsledky řízení o předběžné otázce, které v nedávné době inicioval rozšířený senát Nejvyššího správního soudu (čj. 1 Afs 334/2017-54). Je dost možné, že právě tímto směrem bude vedena odpověď Soudního dvora EU.
Zdroj: Odborný portál DAUC.cz, 2020.