Přitom, jak také z napadeného rozsudku plyne, ve věci je nadále stěžejní posouzení účinnosti stěžovatelkou přijatých preventivních opatření, která se vztahují k pořizovatelům zboží v jiném členském státě a v případě závěru o jejich nedostatečnosti je nadále nezbytná i úvaha žalovaného, jaká jiná opatření měla žalobkyně přijmout, aby byla v posuzovaném případě dostačující z hlediska prokázání existence její dobré víry, jak zavázal Krajský soud v Ostravě stěžovatele již ve zrušujícím rozsudku.
Existence vhodných opatření zamezujících účasti na podvodu