Rozsudek soudního dvora Evropské unie ze dne 17. října 2019 ve věci C-653/18 Unitel
Vývoz neznámému odběrateli
Ing.
Jan
Rambousek,
LL.M.,
daňový poradce
K předpisům:
-
§ 13 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty
-
§ 64 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty
-
§ 72 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty
1.
Článek 146 odst. 1 písm. a) a b) a článek 131 směrnice Rady 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném systému daně z přidané hodnoty, jakož i zásady daňové neutrality a proporcionality musí být vykládány v tom smyslu, že brání takové vnitrostátní praxi, jako je praxe dotčená v původním řízení, podle které se v situaci, kdy bylo předmětné zboží vyvezeno mimo území Evropské unie a po jeho vývozu správce daně konstatoval, že pořizovatelem tohoto zboží nebyla osoba uvedená na faktuře vystavené osobou povinnou k dani, ale jiný subjekt, který nebyl identifikován, v žádném případě nejedná o dodání zboží ve smyslu prvního ustanovení, a je proto třeba odepřít nárok na osvobození od daně z přidané hodnoty (DPH). Za takových okolností musí být nárok na osvobození od DPH podle čl. 146 odst. 1 písm. a) a b) této směrnice odepřen, pokud chybějící identifikace skutečného pořizovatele brání předložení důkazu o tom, že dotčené plnění představuje dodání zboží ve smyslu tohoto ustanovení, nebo je-li prokázáno, že tato osoba povinná k dani věděla nebo měla vědět, že je toto plnění součástí daňového úniku v rámci společného systému DPH.
2.
Směrnice 2006/112 musí být vykládána v tom smyslu, že pokud je za těchto okolností odepřen nárok na osvobození od daně z přidané hodnoty (DPH) podle čl. 146 odst. 1 písm. a) a b) směrnice 2006/112, je třeba mít za to, že dotčené plnění nepředstavuje zdanitelné plnění, a tudíž nezakládá nárok na odpočet DPH odvedené na vstupu.
Polská společnost Unitel prodávala mobilní telefony ukrajinským subjektům. Daňová správa na základě kontroly u této společnosti konstatovala, že tyto mobilní telefony byly vyvezeny z EU, avšak pořizovateli tohoto zboží nebyly subjekty uvedené na fakturách, ale jiné subjekty, které nebyly identifikovány. Uvedená daňová správa zaujala názor, že nedošlo k dodání zboží a společnost Unitel tudíž neměla právo uplatnit nulovou sazbu DPH.
Soud předkládající předběžnou otázku měl pochybnosti o tom, zda pro konstatování, že skutečně došlo k dodání zboží mimo území EU, je v případě, že vývoz tohoto zboží není jako takový zpochybněn, skutečně nezbytné, aby se subjekt uvedený na faktuře dodavatele a v celních dokladech jako pořizovatel uvedeného zboží shodoval se skutečným příjemcem tohoto zboží.
Soudní dvůr Evropské unie již v rozsudku ze dne 19. prosince 2013 ve věci C-563/12
BDV Hungary Trading
uvedl, že k vývozu zboží dojde a že osvobození od daně u dodání za účelem vývozu se uplatní, jestliže bylo právo nakládat s tímto zbožím jako vlastník převedeno na pořizovatele, pokud dodavatel prokáže, že toto zboží bylo odesláno nebo přepraveno mimo území EU, a jestliže zboží v důsledku svého odeslání nebo přepravy fyzicky opustilo území EU. Tuto zásadu SDEU tedy přiznává a pouze za podmínky, že je současně zpochybněno i opuštění zboží z EU, lze osvobození odepřít.V této souvislosti pak podle předkládajícího soudu vyvstává otázka, v jakém rozsahu má případný daňový únik, k němuž došlo na území třetího státu, ve kterém bylo vyvezené zboží převzato jinou osobou, než je osoba uvedená v celních dokladech, dopad na uplatnění osvobození s nárokem na odpočet DPH. Soudní dvůr Evropské unie opakovaně judikoval, že v případě úmyslného zapojení do podvodu je nárok na odpočet daně možno odmítnout, ale vždy se jednalo o podvod na území EU.
Druhá právní věta nám odpovídá na otázku, zda v případě, že nebylo prokázáno dodání zboží, je třeba posuzovat tuto operaci jako tuzemské zdanitelné plnění. Soudní dvůr Evropské unie tedy vychází z toho, že v takovém případě nebylo zdanitelné plnění vůbec uskutečněno, a zboží tedy nebylo použito v souvislosti s ekonomickou činností, a není tak nárok na odpočet.
Zdroj: Odborný portál DAUC.cz, 2020.