Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 12. 2019, čj. 1 Afs 429/2018-41
Odpočet od základu daně na podporu výzkumu a vývoje
JUDr.
Milan
Podhrázký,
Ph.D.,
Nejvyšší správní soud
K předpisům:
–
§ 24 odst. 1 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů
–
§ 34 odst. 4 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů
Náhrada mzdy za dovolenou patří mezi osobní náklady, a je tudíž odčitatelnou položkou na podporu výzkumu a vývoje upravenou v § 34 odst. 4 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů.
Tímto rozhodnutím Nejvyšší správní soud sjednotil dosud nejasnou praxi v posuzování daňové uznatelnosti nákladů v podobě náhrady mzdy za dovolenou dle § 34 odst. 4 zákona o daních z příjmů. V rámci odůvodnění popisovaného rozhodnutí poukázal mimo jiné na úpravu v rámci práva EU, dodal nicméně, že charakteristika dovolené a náhrady za její čerpání plyne jasně i z vnitrostátního práva. Nejvyšší správní soud v daném rozhodnutí dospěl především k závěru, že náhrada mzdy za dovolenou patří mezi osobní náklady, a je tudíž odčitatelnou položkou na podporu výzkumu a vývoje upravenou v § 34 odst. 4 zákona o daních z příjmů. Dodal, že odpočet opravňuje daňový subjekt při splnění zákonných podmínek definovaných v § 34a až 34e zákona o daních z příjmů uplatnit tyto náklady nejen jako daňově uznatelné výdaje ve smyslu § 24 odst. 1 zákona o daních z příjmů, ale umožňuje je odečíst od základu daně také ve formě odpočtu, tedy dvakrát. Ve druhém případě ovšem jen v části odpovídající prokázanému a odděleně evidovanému poměru běžných pracovních činností a činností prováděných při realizaci projektu výzkumu a vývoje.
Zdroj: Odborný portál DAUC.cz, 2020.