Co se týče „pozdního“ předložení pokladní knihy, konstatuje soud, že daňový subjekt má právo předkládat důkazy na podporu svých tvrzení v zásadě kdykoli během daňového řízení. Okamžik předložení důkazu pak v zásadě nemůže hrát z hlediska jeho vypovídací hodnoty roli. Na druhou stranu je logické, že v případě předložení určitého důkazu až v pozdější fázi řízení, jde-li o důkaz, který daňový subjekt zjevně měl k dispozici již dříve, může u správce daně vyvolat oprávněné pochybnosti o jeho věrohodnosti. Okamžik předložení takového důkazu tak může být podpůrným argumentem ve vztahu k otázce věrohodnosti důkazu, nikoli však argumentem zásadním, či jediným.
Pozdní předkládání důkazních prostředků
JUDr. Ing.
Ondřej
Lichnovský,
Daňové spory, a. s.
K předpisům:
–
Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 11. 2019, sp. zn. 1 Afs 148/2019, www.nssoud.cz
Jak vyplývá z komentovaného rozsudku, i okamžik předložení důkazního prostředku může mít dopady na jeho věrohodnost, byť notně omezenou. Daňové subjekty by se tak měly snažit o to, aby si argumenty a důkazní prostředky nenechávaly až na pozdější fáze řízení.
Zdroj: Odborný portál DAUC.cz, 2020.