Nekontaktnost v důkazním řízení

Vydáno: 1 minuta čtení

Se stěžovatelkou lze obecně souhlasit, že nekontaktnost jejích dodavatelů by sama o sobě přechod důkazního břemene nemohla zapříčinit; jak je však patrné z výše uvedeného (viz shrnutí v odst. 3 až 5 tohoto rozsudku), pochybnosti o uskutečnění fakturovaných operativních služeb, vyvstaly nejen z uvedeného důvodu, ale i na podkladě řady dalších skutečností. Kromě toho, že daní dodavatelé sídlili na virtuální adrese a neměli ani webové stránky, se jednalo zejména o pochybnosti stran průběhu deklarovaných služeb (podle předložených faktur mělo být zboží jeden den dodáno a druhý den již upravené odesláno konečnému odběrateli), místa dodání zboží před provedením operativních služeb (dodavatel stěžovatelky odmítl toto místo správci daně sdělit), místa, kde měly být služby prováděny (stěžovatelka neměla k dispozici prostory, ve kterých by operativní služby mohly být prováděny; podle předávacích protokolů měly být přitom služby prováděny v Jihlavě nebo v Lukách nad Jihlavou, avšak podle tvrzení stěžovatelky byly práce prováděny především u jejího jednatele v garáži), místa skladování zboží, či způsobu převážení zboží. Rozpory vyvstaly také ohledně ceny za provedení operativních služeb a rozdílu mezi stěžovatelkou předloženým stavem zásob a inventarizací.

Nekontaktnost v důkazním řízení