Vědět měl a mohl - rizikové indicie

Vydáno: 1 minuta čtení

Nejvyšší správní soud v obecné rovině poukazuje na označené rozsudky a dodává, že všechny tři kopie CMR listů týkající se dubnových obchodů se společností Private Enterprise, které správce daně obdržel od stěžovatele (poprvé jako přílohu e-mailu ze dne 4. 6. 2012, následně správce daně pořídil jejich fotokopie při místním šetření provedeném v sídle stěžovatele dne 19. 6. 2012 a poté je stěžovatel správci daně zaslal jako přílohu vyjádření k výsledku kontrolního zjištění ze dne 10. 6. 2013), jsou velmi špatně čitelné (některé položky jsou prakticky nečitelné), neboť jde o nekvalitní kopie. Je sice pravdou, že není ve všech případech nutné po svém obchodním partnerovi požadovat předložení originálů dokladů, jak připomíná stěžovatel, nicméně je zcela racionální požadovat, aby tyto byly předloženy v plně čitelné podobě. Pokud stěžovatel obdržel uvedené mezinárodní nákladní listy, které vykazovaly předmětné vady, měl jednoznačně nabýt pochybnosti o konkrétních okolnostech provedeného obchodu a požadovat další důkazy osvědčující reálné dopravení zboží na Slovensko. Takto ovšem v době realizace daných obchodů a v době jejich zanesení do daňových přiznání jako obchodů intrakomunitárních nepostupoval. Nutno dodat, že jestliže stěžovatel dopravu neuskutečňoval vlastními silami a prostředky a jeho povinnosti z obchodního vztahu skončily dodáním zboží do skladu společnosti HS Line v Chebu, měl tím spíše dbát na to, aby včas disponoval věrohodnými doklady o tom, že dodávka zboží byla uskutečněna tak, jak bylo sjednáno mezi stěžovatelem a odběratelem Private Enterprise. V případě, že stěžovatel na tuto následnou aktivitu rezignoval (ani v kasační stížnosti nijak netvrdí, kdy přesně bylo zboží dodáno odběrateli do Slovenské republiky, či proč není v jednom z CMR listů vůbec uveden dopravce atp.), lze pochybovat o jeho dobré víře ve smyslu shora citované judikatury.

Vědět měl a mohl – rizikové indicie