Další podstatnou okolností bylo, že stěžovatelka nevěnovala dostatečnou pozornost původu dodávaného zboží (měděných a niklových katod). Obecně nelze nic namítat proti tomu, že přepravu měla zajišťovat její dodavatelka a ona proto nebyla povinna prokazovat, kdo přepravu uskutečňoval a z jakého místa nakládky. To, že těmto skutečnostem nevěnovala pozornost, však nelze považovat za postup odpovídající standardům, které od ní bylo možné očekávat. Ze shromážděných důkazů, především výpovědí zaměstnanců stěžovatelky, vyplynulo, že Ing. Krejčí nebyl přejímkám zboží přítomen (viz bod [54] tohoto rozsudku). Veškerou komunikaci dle všeho vyřizoval pouze e-mailem, případně telefonicky, a to přesto, že přeprodej kovového odpadu byl jedinou činností společnosti Tochajda a jednalo se o dodávky v řádech milionů Kč. Dokumentace, kterou dodal stěžovatelce (základní popisy odpadu), obsahovala nesprávné údaje o původci odpadu. Nadto lze upozornit na jeho neznalost ohledně způsobu stanovování ceny odpadu, okolností dopravy a původu odpadu (viz str. 8 odst. 2 rozhodnutí finančního ředitelství, kde byla jeho výpověď hodnocena). Tyto skutečnosti ve svém souhrnu vedou k závěru, že Ing. Krejčí nevěnoval dodávkám pozornost, kterou by s ohledem na svoji hodnotu zasluhovaly, čehož si stěžovatelka musela být vědoma. Přesto dodávky od společnosti Tochajda přijímala.
Nedostatečná pozornost podnikatele
Vydáno:
2 minuty čtení
Nedostatečná pozornost podnikatele
JUDr. Ing.
Ondřej
Lichnovský,
Daňové spory, a. s.
K předpisům:
Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 2. 2017, sp. zn. 9 Afs 109/2016, www.nssoud.cz
Stane-li se daňový subjekt součástí podvodu na DPH svého dodavatele, vzniká riziko ručení za jeho daňovou povinnost. To v případě, že daňový subjekt o podvodu svého dodavatele věděl nebo mohl vědět. Jak se toto vědomí prokazuje, názorně ilustruje citovaný rozsudek Nejvyššího správního soudu. Jedná se o okruh dílčích okolností, které ve svém souhrnu mají vědomí či nedbalost daňového subjektu prokazovat. Je tak zjevné, že daňový subjekt by měl věnovat pozornost také svědomitosti, s jakou jeho dodavatel k obchodům přistupuje. Lze přitom odhadovat, že okruh okolností, kterým by měl daňový subjekt tváří v tvář riziku ručení věnovat pozornost, se bude ještě dále rozšiřovat. To až do té chvíle, než nabyde takových absurdních rozměrů, že i soudům dojde nereálnost celého předpokladu, na kterém ručení stojí. Do té doby však lze daňovým subjektům jen doporučit, aby roli detektivní kanceláře, ke které je finanční správa a soudy povinují, nezanedbávaly.
Zdroj: Odborný portál DAUC.cz.