Nejde tedy o aktuální stav majetku daňového subjektu, ale jeho celkovou ekonomickou situaci a její vliv na schopnost v budoucnu uhradit daň. Ke zhodnocení těchto skutečností je přirozeně nutné zabývat nejen pouze aktuálním stavem majetku daňového subjektu, ale i ekonomickými vyhlídkami, trendem. Slovy výše uvedeného rozhodnutí se má jednat o logický okruh indicií svědčících o možné důvodné obavě. Pro tento závěr je zcela jistě relevantní i to, zda fluktuace prostředků na účtu daňového subjektu byla standardním jevem i v minulých zdaňovacích obdobích, ve kterých přesto své daňové povinnosti řádně a včas plnil. Pak by totiž takovou skutečností nešlo odůvodňovat existenci obavy, že by vymahatelnost v budoucnu stanovené daně byla ohrožena. Z uvedeného je zřejmé, že rozhodující není jen a pouze stav prostředků daňového subjektu, ale předně jeho vývoj, který může ohrozit vybrání v budoucnu stanovené daně. Právě okolnosti svědčící o tomto vývoji krajský soud správně správním orgánům v napadeném rozsudku uložil vzít v potaz. Námitka stěžovatele tuto povinnost odmítající není důvodná.
Majetková situace zajišťovaného
Vydáno:
2 minuty čtení
Majetková situace zajišťovaného
JUDr. Ing.
Ondřej
Lichnovský,
Daňové spory, a. s.
K předpisům:
Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 2. 2017 sp. zn. 1 Afs 275/2016, www.nssoud.cz
V rámci vydání zajišťovacích příkazů finanční správa až příliš často předpokládá, že po doměření daně daňový subjekt okamžitě „zvedne kotvy“ a zmizí i s penězi v nenávratnu. Tento předpoklad je možná racionální u skutečných missing traderů, na které by zajišťovací příkazy měly zejména cílit. Jinak je však tomu u daňových subjektů, o nichž je správci daně známo, že po dlouhou dobu vyvíjí reálnou podnikatelskou aktivitu. V těchto případech má být zajišťovací příkaz skutečně krajním řešením, zejména tam, kde nezávisle na případné doměřené dani každým dnem hrozí insolvence. Nelze však vycházet z předpokladu, že i reálně podnikající daňový subjekt po stanovení daně vždy zmizí. Naopak, povinností správce daně je zohledňovat jak historický vývoj, tak i předpokládaný vývoj do budoucna. Vytváří-li tak daňový subjekt ze své bezproblémové podnikatelské činnosti standardní zisk, je třeba i s tímto do budoucna kalkulovat. Stejně tak nelze považovat za nestandardnost něco, co se u daňového subjektu vyvíjejícího reálnou podnikatelskou aktivitu dělo i v minulosti (např. fluktuace finančních prostředků).
Zdroj: Odborný portál DAUC.cz.