Stěžovatelka tedy nejenže nebyla povinna prokazovat skutečnosti týkající se dílčího základu daně jejího manžela, ale takové námitky uplatnit ani nemohla, neboť se netýkaly její daňové povinnosti. Stěžovatelka mohla navrhovat pouze důkazy k prokázání skutečnosti, jakým způsobem byl společný základ daně vypočten, resp. ke svému dílčímu základu daně, nikoliv důkazy, které mají prokázat dílčí základ daně jejího manžela. Dílčí základ daně manžela stěžovatelky není a ani nemůže být předmětem dokazování v daňovém řízení se stěžovatelkou.
Společné zdanění manželů
JUDr. Ing.
Ondřej
Lichnovský,
Daňové spory, a. s.
K předpisům:
Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 11. 2016, sp. zn. 1 Afs 181/2014, www.nssoud.cz
V minulosti daňová správa ke spolupracujícím osobám přistupovala „přezíravým“ způsobem. Důkazní řízení bylo vedeno s „hlavní“ spolupracující osobou (zpravidla manžel), kdy s druhou spolupracující osobou (manželkou) bylo uvedeno daňové řízení jen formálně. To v roce 2010 změnil Nejvyšší správní soud, kdy uvedl, že i spolupracující osoba má plná procesní práva. Daňová správa tak počala vést vždy dvě zcela samostatná a plnohodnotná důkazní řízení. Tak se však začalo dít nejenom ve vztahu ke spolupracujícím osobám, leč také ke společnému zdanění manželů. Tento institut byl sice k 1. 1. 2008 zrušen, avšak jeho navrácení lze s vysokou pravděpodobností dříve či později očekávat. Je tak vhodné uvést, že u společného zdanění manželů, byť je zde velká podobnost se spolupracujícími osobami, se tak široké pojetí důkazního řízení neuplatní.
Zdroj: Odborný portál DAUC.cz.