Rozsudek soudního dvora Evropské unie ze dne 3. října 2019 ve věci C-329/18 Altic
Vědomostní test měl a mohl vědět
Ing.
Jan
Rambousek,
LL.M.,
daňový poradce
K předpisům:
–
§ 72 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty
1.
Článek 168 písm. a) směrnice Rady 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném systému daně z přidané hodnoty, ve znění směrnice Rady 2010/45/EU ze dne 13. července 2010, musí být vykládán v tom smyslu, že brání tomu, aby osobě povinné k dani, která je zapojena do potravinového řetězce, byl nárok na odpočet daně z přidané hodnoty (DPH) zaplacené na vstupu odepřen z pouhého důvodu – pakliže by byl náležitě prokázán, což přísluší ověřit předkládajícímu soudu – že tato osoba nedodržela povinnosti, které se týkají identifikace jejích dodavatelů pro účely zajištění sledovatelnosti potravin a které jí ukládá čl. 18 odst. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 178/2002 ze dne 28. ledna 2002, kterým se stanoví obecné zásady a požadavky potravinového práva, zřizuje se Evropský úřad pro bezpečnost potravin a stanoví postupy týkající se bezpečnosti potravin. Nedodržení těchto povinností však může představovat jednu ze skutečností, které mohou společně a shodným způsobem naznačovat, že osoba povinná k dani věděla nebo měla vědět, že se účastní plnění, které je součástí podvodu v oblasti DPH, což přísluší posoudit předkládajícímu soudu.
2.
Článek 168 písm. a) směrnice 2006/112, ve znění směrnice 2010/45, musí být vykládán tom smyslu, že neověří-li osoba povinná k dani zapojená do potravinového řetězce registraci svých dodavatelů u příslušných orgánů v souladu s čl. 6 odst. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 852/2004 ze dne 29. dubna 2004 o hygieně potravin a čl. 31 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 882/2004 ze dne 29. dubna 2004 o úředních kontrolách za účelem ověření dodržování právních předpisů týkajících se krmiv a potravin a pravidel o zdraví zvířat a dobrých životních podmínkách zvířat, není tato skutečnost
relevantní
pro určení, zda osoba povinná k dani věděla nebo měla vědět, že se účastní plnění, které je součástí podvodu v oblasti DPH.Společnost Altic nakoupila semena řepky olejky od společností Sakorex a Ulmar. Z předkládacího rozhodnutí vyplývá, že tyto společnosti kontaktovaly společnost Altic na základě jejích inzerátů v médiích a na internetu. Tato semena řepky olejky byla převzata a uskladněna ve skladu společnosti Vendo. Společnost Altic provedla odpočet DPH zaplacené z titulu těchto nákupů. Na závěr kontroly provedené u společnosti Altic dospěla daňová správa k tomu, že k uvedeným nákupům ve skutečnosti nedošlo. Společnosti Altic nařídila odpočtenou DPH uhradit spolu s pokutou a úroky z prodlení.
Podle názoru prvoinstančního soudu není zpochybňováno, že semena řepky olejky byla převzata ve skladu ve dnech a v množství uvedeném v doprovodných dokumentech společnosti Vendo. Uvedený soud dovodil, že s ohledem na tyto okolnosti jednala společnost Altic v dobré víře a zcela spoléhala na schopnost společností Sakorex a Ulmar dodat smluvené zboží, přičemž společnosti Altic nepříslušelo tuto jejich schopnost ověřovat. V této souvislosti podle něj daňová správa neuvedla, které konkrétní úkony vyplývající z příslušné právní úpravy za účelem provedení takového ověření měla společnost Altic opomenout.
Podstatou první otázky předkládajícího soudu je, zda musí být čl. 168 písm. a) směrnice 2006/112 vykládán v tom smyslu, že brání tomu, aby osobě povinné k dani, která je zapojena do potravinového řetězce, byl nárok na odpočet DPH zaplacené na vstupu odepřen z důvodu, že tato osoba nedodržela povinnosti, které se týkají identifikace jejích dodavatelů pro účely zajištění sledovatelnosti potravin a které jí ukládá čl. 18 odst. 2 nařízení č. 178/2002. Je to stejný případ, kdy správce daně zpochybňuje nárok na odpočet tím, že práce provedli dodavatelé, kteří nebyli schváleni jako subdodavatelé, pracovníci provádějící práce neměli podle fotografií na hlavě přilby, ačkoliv toto bylo dohodnuto, a končí to konstatováním, že dodavatel neukládal svoji účetní závěrku do obchodního rejstříku. Soudní dvůr uvedl, že nedodržení této povinnosti o sledovanosti potravin nelze jako takovou považovat za opatření, jehož přijetí lze od osoby povinné k dani rozumně požadovat k ověření, že její plnění nejsou součástí podvodu namířeného proti společnému systému DPH. Jak uvedl generální advokát v bodě 56 svého stanoviska, případné porušení této povinnosti nemůže být samo o sobě automaticky důvodem k tomu, aby byl této osobě povinné k dani odepřen nárok na odpočet DPH. Stejně tak nemůže daňová správa za účelem prokázání toho, že osoba povinná k dani zapojená do potravinového řetězce věděla či měla vědět, že její dodavatelé jsou zapojeni do podvodu v oblasti DPH, ukládat této osobě povinnost ověřit, že tito dodavatelé splnili své registrační povinnosti požadované unijním právem v oblasti regulace potravin. Toto je obdobný problém, kdy správce daně odmítá uznat nárok na odpočet z toho důvodu, že jeho dodavatel neměl přihlášené zaměstnance u správy sociálního zabezpečení, navíc za situace, kdy ani nezkoumá, zda byl této povinnosti zproštěn z důvodu, že s nimi měl uzavřenu dohodu o provedení práce, nebo zda použil jiné subdodavatele.
Zdroj: Odborný portál DAUC.cz, 2019.