Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne ze dne 6. 9. 2019, čj. 9 Afs 103/2018-41
Prokázání nároku na odpočet nezdanitelné části základu daně
JUDr.
Milan
Podhrázký,
Ph.D.,
Nejvyšší správní soud
K předpisům:
–
§ 38l odst. 1 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů
K prokázání nároku na odečet nezdanitelné části základu daně postačí, pokud fyzická osoba, která podává daňové přiznání samostatně, předloží správci daně dokumenty podle § 38l odst. 1 zákona o daních z příjmů. Pokud i po předložení těchto důkazů správci daně vzniknou pochybnosti o oprávněnosti tohoto nároku, je na něm, aby konkrétními výhradami kvalifikovaně zpochybnil prokazované skutečnosti a uvedl, jak je možné jeho pochybnosti odstranit.
V daném rozhodnutí Nejvyšší správní soud reagoval na situaci, v níž daňový subjekt podal přiznání k dani z příjmů fyzických osob, v němž jako odčitatelnou položku ze základu daně uvedl úroky z hypotečního úvěru; oprávněnost uplatnění odpočtu úroků doložil smlouvou o úvěru, potvrzením banky a listem vlastnictví ohledně nemovitosti, na níž byl hypoteční úvěr poskytnut. Spor se týká toho, zda i v případě, kdy daňový subjekt podává daňové přiznání samostatně, stačí k prokázání nároku na odečet daně předložit dokumenty dle § 38l zákona o daních z příjmů, nebo zda se uvedené ustanovení aplikuje výlučně na doklady, které předkládají zaměstnanci svému zaměstnavateli jako plátci daně. Posledně uvedený výklad není podle Nejvyššího správního soudu udržitelný. Není možné bezdůvodně zvýhodnit jednu skupinu daňových poplatníků (zaměstnanců), kterým by byl stanoven konkrétní rozsah předkládaných dokumentů, jimiž by doložili vznik práva na uplatnění odpočtu úroků z hypotečního úvěru, oproti poplatníkům, kteří si sami podávají daňové přiznání a přímo prokazují vznik uvedeného oprávnění správci daně. Je sice pravdou, že čistě z gramatického úhlu pohledu a za pomoci argumentu
prima facie
a
zmíněné ustanovení vskutku míří především na daňové poplatníky a rozsah dokladů poskytovaných zaměstnavateli – plátci daně. Tento ryze gramatický výklad je však nutno korigovat použitím pravidla zákazu diskriminace mezi daňovými poplatníky, kterým náleží rovná procesní práva (§ 6 odst. 1 daňového řádu). Nejvyšší správní soud proto uzavřel, že k prokázání nároku na odečet nezdanitelné části základu daně postačí, pokud fyzická osoba, která podává daňové přiznání samostatně, předloží správci daně dokumenty podle § 38l odst. 1 zákona o daních z příjmů. Pokud i po předložení těchto důkazů správci daně vzniknou pochybnosti o oprávněnosti tohoto nároku, je na něm, aby konkrétními výhradami kvalifikovaně zpochybnil prokazované skutečnosti a uvedl, jak je možné jeho pochybnosti odstranit.rubrica
Zdroj: Odborný portál DAUC.cz, 2019.