Oprava výše DPH za dlužníkem v insolvenčním řízení

Také toto rozhodnutí Nejvyššího správního soudu navazuje na judikaturu Soudního dvora EU reagující na položenou předběžnou otázku, o které Soudní dvůr rozhodl ve věci C-127/18 . Dospěl zde k závěru, že čl. 90 směrnice Rady 2006/112 musí být vykládán v tom smyslu, že brání takové vnitrostátní právní úpravě, která stanoví, že plátce daně nemůže provést opravu základu DPH v případě celkového nebo částečného nezaplacení částky, kterou měl dlužník zaplatit z titulu plnění podléhajícího DPH, pokud již tento dlužník není plátcem DPH. Spornou otázkou ve věci projednávané Nejvyšším správním soudem pak byla aplikovatelnost § 44 odst. 3 zákona o DPH (ve znění zákona č. 47/2011 Sb.), podle něhož opravu výše DPH na výstupu nebylo možno provést v případě, že dlužník přestal být plátcem DPH. Jak nicméně rozhodl Soudní dvůr ve shora zmiňovaném rozhodnutí, tato podmínka je v rozporu s čl. 90 směrnice Rady 2006/112. Nejvyšší správní soud proto s odkazem na toto rozhodnutí uzavřel, že podmínka § 44 odst. 3 zákona o DPH, ve znění účinném od 1. 4. 2011 do 31. 3. 2019, byla v rozporu s čl. 90 směrnice Rady 2006/112. Proto v dané věci tuto zákonnou podmínku neaplikoval, a to s ohledem na přednost práva EU před právem vnitrostátním. V tomto ohledu Nejvyšší správní soud s poukazem na další judikaturu Soudního dvora, Ústavního soudu i svoji předchozí judikaturu uzavřel, že správní orgány byly povinny odmítnout aplikaci citovaného § 44 odst. 3 zákona o DPH. Plátce DPH tedy může provést opravu základu DPH, pokud mu dlužník nezaplatí zčásti či zcela spornou částku, třebaže posléze tento dlužník přestal být plátcem DPH.

Zdroj: Odborný portál DAUC.cz, 2019.