Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 3. 2019, čj. 4 Afs 351/2018-60
Povaha pokuty za opožděné tvrzení daně
JUDr.
Milan
Podhrázký,
Ph.D.
K předpisům:
–
§ 250 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád
Pokuta za opožděné tvrzení daně dle § 250 daňového řádu představuje trest ve smyslu čl. 40 odst. 6 Listiny základních práv a svobod.
Nejvyšší správní soud se ve výše označeném rozhodnutí zabýval (na pozadí stanovení darovací daně k nemovitostem) otázkou aplikace příznivější právní úpravy týkající se zvýšení daně. Připomněl předně, že jeho rozšířený senát (usnesení sp. zn. 4 Afs 210/2014) již mimo jiné dospěl k závěru, že penále podle § 37b zákona o správě daní a poplatků a podle § 251 daňového řádu má povahu trestu a je na ně třeba aplikovat čl. 40 odst. 6 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 a 7 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. V nyní popisované věci vyšel z toho, že zvýšení daně dle § 68 zákona o správě daní a poplatků i pokuta za opožděné podání daňového přiznání dle § 250 odst. 1 písm. a) daňového řádu mají obdobnou povahu jako zmíněné penále, neboť se jedná o platbu mající sankční charakter, která je daňovému subjektu uložena nad rámec jeho vlastní daňové povinnosti v důsledku porušení povinnosti daňového subjektu podat v zákonem stanovené lhůtě daňové přiznání. Tato platební povinnost má jasně represivní charakter. Nejvyšší správní soud proto uzavřel, že s ohledem na čl. 40 odst. 6 Listiny základních práv a svobod bylo třeba hodnotit, která právní úprava je pro stěžovatele výhodnější.
Zdroj: Odborný portál DAUC.cz, 2019.