Žalobce pouze žádal, aby mu byl přiznán úrok z jedné konkrétní jistiny daňového přeplatku, s jehož vydáním správce daně nezákonně prodléval po dobu přibližně devíti měsíců. Můžeme považovat do jisté míry za nahodilé, že titulem pro vznik této jistiny byl (první) úrok. Ustanovení § 254 daňového řádu stanoví – z hlediska svého účelu – úrok z prodlení, pokud prodlení nastane na straně správce daně. Není pochyb, že v posuzovaném případě správce daně devět měsíců neoprávněně prodléval se zaplacením prvního úroku. Potom však daňový subjekt musí mít nárok na (druhý) úrok, jenž je (jak správně dovozuje i devátý senát městského soudu na str. 12 svého rozsudku) do určité míry paušalizovanou náhradou škody, kterou kvůli prodlení správce daně daňový subjekt utrpěl. Přiznání úroku podle § 254 daňového řádu má tedy svůj nepopiratelný ekonomický účel: nahradit daňovému subjektu „cenu peněz“, s nimiž nemohl disponovat.
Úrok z úroku
Vydáno:
1 minuta čtení
Úrok z úroku
JUDr. Ing.
Ondřej
Lichnovský,
Daňové spory, a. s.
K předpisům:
–
Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 12. 2017, sp. zn. 2 Afs 148/2017, www.nssoud.cz
Již římské právo stanovovalo, že úrok z úroku (tzv.
anatocismus
) se neposkytuje. Uvedené však za určitých okolností neplatí v daňovém řízení v neprospěch státu. Důvod je jednoduchý. U určitého typu úroků totiž může dojít ke vzniku přeplatku, ohledně kterého pak zákon říká, že se vrací i bez žádosti. Příkladem budiž úrok z neoprávněného jednání správce daně. Tento úrok se má v zákonem daném čase ocitnout na účtu daňového subjektu. Nestane-li se tak, pak se jedná o pochybení, které je daňovým řádem „trestáno“ opětovným úročením. Na uvedeném postupu nelze shledat nic nevhodného či nemravného. Daňovému subjektu totiž fakticky chybí peníze, které mu měl správce daně zaslat, avšak tak neučinil. Jak proto velice trefně uvedl Nejvyšší správní soud, můžeme považovat do jisté míry za nahodilé, že titulem pro vznik této jistiny je (první) úrok.Zdroj: Odborný portál DAUC.cz, 2018.