Nejvyšší správní soud podotýká, že důkazní břemeno v ohledu existence dobré víry přitom nemůže spočívat striktně na daňovém subjektu. Daňový subjekt má sice obecnou povinnost prokazovat svá tvrzení, nicméně mezi tato tvrzení nespadá plně problematika povědomosti o účasti na daňovém podvodu. Pokud by tomu totiž tak bylo, jednalo by se v podstatě o nepřípustnou presumpci vědomé účasti daňového subjektu na daňovém podvodu, která by postrádala jakoukoli zákonnou oporu. Předestře-li tedy daňový subjekt věrohodným způsobem takovou verzi reality, jež by hovořila pro existenci jeho dobré víry v neúčast na daňovém podvodu, je dále na správci daně, aby tuto relevantně zpochybnil. Přitom nepostačí pouhá konstatace, že daňový subjekt dobrou víru neprokázal.
Prokazování (ne)dobré víry u podvodů na DPH
Vydáno:
3 minuty čtení
Prokazování (ne)dobré víry u podvodů na DPH
JUDr. Ing.
Ondřej
Lichnovský,
Daňové spory, a. s.
K předpisům:
Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 12. 2017, sp. zn. 2 Afs 113/2017 www.nssoud.cz
Na tomto místě Nejvyšší správní soud trochu více poodhalil, jak má vypadat prokazování existence dobré víry daňového subjektu o tom, že o podvodu nevěděl a vědět nemohl. Daňovému subjektu tak svým způsobem svědčí břemeno tvrzení, kdy je jeho povinností ozřejmit okolnosti obchodu. To zejména ve vztahu k otázce dobré víry. Je pak na správci daně, aby z těchto tvrzení, jakož i jím sesbíraných důkazů, prokázal, že daňovému subjektu dobrá víra nesvědčí. Uvádí-li přitom správce daně, že nějaké postupy daňového subjektu byly nestandardní, tíží ho i ohledně této skutečnost důkazní břemeno. V rámci něj je tak povinen prokázat standard jak v oboru, tak u daňového subjektu samého, a poté prokazovat rozdílnost v obchodech zatížených podvodem.
Na celém případu řešeným soudem je mj. zajímavá ještě jedna věc. Stěžovatelka se totiž stala součástí podvodem zasažených obchodů, které byly uzavřeny v ústní formě, platby byly přijímány v hotovosti (celková hodnota plnění činila za 7 měsíců obchodování 20 mil. Kč), přičemž se jednalo o dodání do jiného členského státu, kde doprava byla svěřena odběrateli (ex works). I za těchto okolností, které dle názoru Nejvyššího správního soudu nebylo lze označit za obezřetné ani profesionální, se však soud stěžovatele zastal. To s poukazem, že ony obchody byly uzavřeny skrze obchodního zástupce, s kterým již měl daňový subjekt pozitivní zkušenost z minula. Tato skutečnost je tak s to založit dobrou víru, kdy daňové subjekty tímto mají možnost dovolávat se historických bezproblémových zkušeností s třetí osobou. Nutno dodat, že tento závěr je plně racionální a odpovídá obchodní praxi. Zde totiž skutečně platí, že osvědčí-li se určitá spolupráce, pak u dalších a dalších případů bývají ochranné mechanismy stále menší a menší. Za toto racionální chování pak nelze nikoho trestat.
Zdroj: Odborný portál DAUC.cz, 2018.