Uvedené závěry jsou přitom zcela aplikovatelné i v nyní projednávané věci. Lze je shrnout tak, že i v případě, kdy jde o daň z příjmů právnických osob a související daňově účinné náklady, je třeba trvat na tom, aby daňový subjekt prokázal vynaložení výdaje jednoznačným způsobem, uvedl a dokázal okolnosti tohoto výdaje, a to včetně prokázání, který subjekt byl dodavatelem plnění, za které daňový subjekt poskytl úhradu, kterou uplatňuje jako daňově účinný náklad, přičemž může jít o dodavatelský subjekt odlišný od subjektu uvedeného na předložených dokladech. Daňovému subjektu musí být v takovém případě dána možnost odstranit rozpory v jeho tvrzeních, případně tato tvrzení upravit, a předložit či navrhnout za tímto účelem další důkazy.
Identita dodavatele – daň z příjmu
JUDr. Ing.
Ondřej
Lichnovský,
Daňové spory, a. s.
K předpisům:
–
Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 8. 2017, sp. zn. 1 Afs 171/2017, www.nssoud.cz
Ohledně nároku na odpočet u daně z přidané hodnoty je povinností daňového subjektu prokázat, od koho plnění přijal, potažmo že je tento dodavatel registrován k dani. U daně z příjmu tak přísný Nejvyšší správní soud nebyl. Postačovalo prokázat to, že výdaj byl vynaložen na konkrétní plnění, které mělo souvislost s dosahovanými příjmy. Požadavek na jednoznačné prokázání identity dodavatele je tak věcí novou. Bude tak zajímavé sledovat, zda se tento názor ujme, či bude potichu zapomenut.
Zdroj: Odborný portál DAUC.cz, 2018.