Definice podvodu na DPH a přiměřené obezřetnosti

Vydáno: 1 minuta čtení

Pro posouzení, zda se žalobce účastnil podvodu na DPH spáchaného dodavatelem, je třeba postupovat v několika krocích. Nejprve, je třeba zjistit, zda k podvodu spáchanému dodavatelem došlo. Pokud ano, je třeba na základě objektivních skutkových okolností posoudit, zda žalobce věděl nebo měl vědět, že se svým nákupem účastní plnění, které je součástí podvodu na DPH, a zda přijal veškerá opatření, která od něj mohla být rozumně vyžadována, aby zajistil, že jej přijetí plnění nepovede k účasti na podvodu. Nejvyšší správní soud přisvědčil stěžovateli, že zjištěné skutkové okolnosti svědčí pro závěr, že se dodavatel posuzovaného plnění M. K. dopustil podvodu na DPH. Jednou z typických forem podvodu na DPH je situace, kdy plátce DPH prodá zboží s DPH, ale vybranou DPH neodvede do státní pokladny, ačkoliv je k tomu povinen. Dojde tedy k daňovému úniku. Poté tento dodavatel „zmizí ze scény“. Nepodává daňová přiznání, je pro místně příslušného správce daně nekontaktní, apod. Lze předpokládat, že pokud by si žalobce vyžádal patřičné záruky obchodu, tzn. obchodování za přiměřeně obezřetných obchodních podmínek, eliminoval by možnost podvodný obchod vůbec uzavřít, nebo přinejmenším by tímto způsobem osvědčil svou dobrou víru založenou na tom, že učinil vše, co po něm bylo možné rozumně požadovat, aby své účasti na podvodu zabránil.

Definice podvodu na DPH a přiměřené obezřetnosti
JUDr. Ing.
Ondřej
Lichnovský,
Daňové spory, a. s.
K předpisům:
Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 8. 2017, sp. zn. 1 Afs 16/2017, www.nssoud.cz
Definice podvodu na DPH je v judikatuře Soudního dvora EU stále širší, než v judikatuře našich správních soudů. V tomto ohledu krok směrem k dohonění Lucemburku učinil Nejvyšší správní soud. Ten za podvod na DPH v tomto případě považoval situaci, kdy dodavatel nepodal daňové přiznání, načež byl v době kontroly nekontaktní.
Druhou věcí je otázka přiměřené obezřetnosti. Zde Nejvyšší správní soud zcela správně poukázal na to, že lze požadovat, aby každý podnikatel postupoval přiměřené obezřetně. Tzn., že v rámci obchodního vztahu si dostatečně chrání své vlastní zájmy, jinými slovy postupuje, jak je v odvětví obvyklé. Za těchto okolností, nebudou-li zjištěny jiné zásadní skutečnosti, by proto daňový subjekt svou dobrou víru měl vždy obhájit.
Zdroj: Odborný portál DAUC.cz, 2018.

Související dokumenty

Zákony

Zákon č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty