Daňový řád ukládá správci daně co nejúplnější zjištění skutečností rozhodných pro správné zjištění a stanovení daně, přičemž není vázán jen návrhy daňových subjektů. I když tedy žalobce výslech svědka nenavrhl, je na uvážení správce daně, zda k obsahu čestného prohlášení, které není možné použít jako důkaz, pokládá za potřebné vyslechnout jako svědka osobu, která čestné prohlášení učinila.
Čestné prohlášení a zvažování provedení důkazu správcem daně
JUDr. Ing.
Ondřej
Lichnovský,
Daňové spory, a. s.
K předpisům:
Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 10. 2017, sp. zn. 6 Afs 35/2017, www.nssoud.cz
Čestné prohlášení, tj. listina opatřená podpisem osoby, v které tato osoba tvrdí určité skutečnosti, není dlouhodobě dle Nejvyššího správního soudu důkazním prostředkem. Ponechme nyní stranou, že za důkazní prostředek daňový řád považuje všechny podklady, jimiž lze zjistit skutečný stav věci. Stěžejní je, že i Nejvyšší správní soud čestné prohlášení považuje za listinu, kterou je třeba se zabývat. To minimálně tak, že správce daně musí i bez návrhu zvážit výslech osoby, která čestné prohlášení podepsala. K tomuto výslechu by tak mělo dojít tam, jsou-li skutečnosti uvedené v čestném prohlášení
relevantní
pro zjištění skutkového stavu.Zdroj: Odborný portál DAUC.cz, 2018.