Na správci daně tedy leží důkazní břemeno k prokázání buď vědomosti daňového subjektu o účasti na podvodu, anebo takové neobezřetnosti daňového subjektu, že kdyby k ní nedošlo, subjekt by s největší pravděpodobností rozpoznal, že se do podvodu na DPH svým jednáním zapojil, a mohl by se takového zapojení vyvarovat.
Podvod na DPH – vědomost vs. nedbalost
JUDr. Ing.
Ondřej
Lichnovský,
Daňové spory, a. s.
K předpisům:
Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 8. 2018, sp. zn. 9 Afs 194/2017, www.nssoud.cz
V této krátké citaci Nejvyšší správní soud ozřejmuje zcela zásadní rozdílnost dvou skutkových podstat vedoucích ke stejnému důsledku – spoluodpovědnosti daňového subjektu za daňový podvod. Jedna je založená na vědomosti daňového subjektu o tom, že je součásti podvodu. Druhá na tom, že daňový subjekt v rámci svého podnikání postupoval až příliš neobezřetně. A byť o své účasti na podvodu nevěděl, tak právě skrze onu neobezřetnost je nutno jej činit spoluodpovědného.
Tyto dvě skutkové podstaty se přitom navzájem vylučují. Proto správci daně by si měli vždy rozmyslet, zda daňovému subjektu kladou za vinu vědomou účast na podvodu (daňový subjekt věděl), či nedbalostní účast na podvodu (daňový subjekt mohl vědět). V opačném případě se vystavují riziku nepřezkoumatelnosti. Po daňovém subjektu totiž nelze chtít, aby vedl dvě naprosto rozdílné „obhajoby“, tudíž své věci věnoval dvakrát více času a úsilí.
Zdroj: Odborný portál DAUC.cz, 2018.