Jelikož stavební práce stěžovatelka na základě požadavků objednatelů zajistila, provedla a inkasovala peněžité plnění, které představovalo její příjmy, musela zcela logicky vynaložit pro dosažení těchto příjmů určité (esenciální) náklady. Pokud za daného skutkového stavu orgány finanční správy stanovily daň dokazováním tak, že zcela vyloučily uplatněné náklady jako neprokázané, a nezvážily využití pomůcek, postupovaly v rozporu s § 98 daňového řádu , ale také v rozporu s § 5 odst. 3 téhož zákona. Nelze totiž připustit, aby stěžovatelkou uplatněné náklady na dosažení zdanitelných příjmů, byť by jejich skutečná výše nebyla spolehlivě prokázána, byly zcela pominuty. Bylo tedy na správci daně, aby za skutkového stavu, kdy nebyla prokázána skutečná výše deklarovaných nákladů, které jsou ale objektivně nutné k dosažení zdaňovaných příjmů, stanovil daň za použití pomůcek. Orgány finanční správy se však takovou úvahou vůbec nezabývaly.
Esenciální náklady
Vydáno:
1 minuta čtení
Esenciální náklady
JUDr. Ing.
Ondřej
Lichnovský,
Daňové spory, a. s.
K předpisům:
Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 2. 2018, sp. zn. 2 Afs 238/2017, www.nssoud.cz
Cíl správy daní je stanovení daně ve správné výši. Proto nastane-li v řízení situace, kdy daňový subjekt není schopen prokázat určité okolnosti mající snižující vliv na daňovou povinnost, přičemž je nesporné, že tyto z logiky věci musely nastat, pak je správce daně musí zohlednit. V opačném případě se z doměření daně stává trest . To je ale v příkrém rozporu s cílem správy daní. Zbývá tak jen zodpovědět otázku, jak uplatnění esenciálních nákladů procesně chápat. Jedná se o stanovení daně dokazováním, či pomůckami?
sui generis
Zdroj: Odborný portál DAUC.cz, 2018.