Prostředky ochrany před podáním zásahové žaloby

Vydáno: 24 minut čtení

S rostoucím počtem sporů mezi daňovými subjekty a správci daně roste zároveň počet sporů nejenom o meritorní rozhodnutí, ale i o postupy či úkony správců daně. Na straně správců daně dochází k důkladnému využívání všech institutů, které jim právní řád České republiky poskytuje. Některé postupy jsou však ze strany daňových subjektů hodnoceny jako příliš excesivní, zasahující do jejich práv. Na významu tak nabývají zásahové žaloby. Cílem příspěvku je souhrnně uvést nejčastěji používané postupy a úkony správce daně v rámci správy daní a příslušné opravné prostředky, které je nutno u nich vyčerpat před případným podáním zásahové žaloby.

Prostředky ochrany před podáním zásahové žaloby
Mgr.
Jakub
Hajdučík,
advokát, Advokátní daňová kancelář Hajdučík, s.r.o.
Tomáš
Hajdušek,
daňový poradce, vedoucí sekce správy daní a poplatků KDP ČR
 
1. Subsidiární povaha zásahové žaloby
Podle Listiny základních práv a svobod [usnesení č. 2/1993 Sb., o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součásti ústavního pořádku České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „Listina základních práv a svobod“)] se každý může domáhat u soudu svého práva, pokud je mu do něj zasaženo např. orgánem veřejné moci. Podle soudního řádu správního [zákon č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“)] „
každý, kdo tvrdí, že byl přímo zkrácen na svých právech nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením správního orgánu, který není rozhodnutím, a byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo, může se žalobou u soudu domáhat ochrany proti němu nebo určení toho, že zásah byl nezákonný.“
Aby byla soudní kontrola skutečně účinná, a nikoliv jen formální, nemůže ponechat zcela bez povšimnutí žádnou z oblastí výkonu veřejné moci, resp. jejich forem. Proto je vedle možnosti soudního přezkoumání rozhodnutí správního orgánu, tj. individuálního správního aktu, zavedena i možnost soudní ochrany vůči nezákonnému, tj. sice neformálnímu, ale faktickému zásahu správního orgánu.
Důležité je si uvědomit, že podle bohaté judikatury Nejvyššího správního soudu není účelem žaloby na ochranu před nezákonným zásahem obecně přezkum procesního postupu správního orgánu ve správním řízení. Tento postup může být předmětem přezkumu v rámci žaloby proti rozhodnutí správního orgánu, protože procesní stránka věci je neoddělitelnou součástí zákonnosti konečného rozhodnutí. Žaloba na ochranu před nezákonným zásahem nepřichází v úvahu v běžícím správním řízení, neboť žaloba na ochranu před nezákonným zásahem je svou povahou subsidiární vůči žalobě proti rozhodnutí správního orgánu.
Subsidiarita vůči ostatním žalobním typům znamená, že zásahová žaloba je přípustná teprve tehdy, pokud nepřichází v úvahu podání žaloby proti rozhodnutí správního orgánu podle § 65 a násl. s. ř. s., žaloby na ochranu proti nečinnosti správního orgánu (§ 79 a násl. s. ř. s.), a ani podání návrhu na zrušení opatření obecné povahy (§ 101a a násl. s. ř. s.). Je nepochybné, že ústř