Předběžné opatření u zajišťovacích příkazů

Vydáno: 20 minut čtení

Není sporu o tom, že téma zajišťovacích příkazů již více než dva roky silně rezonuje mezi odbornou veřejností v oblasti správy daní. Je to dáno především fatálními důsledky vůči postiženým daňovým subjektům. Diskuse se vede nejenom na téma, nakolik je používání tohoto institutu ze strany správců daně odůvodněné, a zda nedochází k nadužívání zajišťovacích příkazů v rámci standardních kontrol. Předmětem diskuse jsou i možné způsoby, jak se bránit proti zničujícím účinkům zajišťovacích příkazů a jim ruku v ruce jdoucím exekucím majetku. Cílem článku je seznámit čtenáře s aktuálním vývojem judikatury v této oblasti.

Předběžné opatření u zajišťovacích příkazů
Ing.
Tomáš
Hajdušek
daňový poradce, vedoucí sekce správy daní a poplatků KDP ČR
 
1. Charakteristika zajišťovacích příkazů a jejich dopad do majetkové sféry daňového subjektu
Podmínkou pro zajištění úhrady dosud nestanovené nebo nesplatné daně jsou důvodné obavy správce daně, že úhrada daně bude v budoucnu buď zcela, nebo částečně nedobytná, anebo výběr daně bude spojen se značnými obtížemi. Znamená to, že rozhodnutí o zajištění daně – zajišťovací příkaz – může být vydáno jen tehdy, existují-li tyto důvodné obavy. Zdrojem důvodných obav správce daně může být chování daňového subjektu v minulosti (opakované neplnění daňových povinností v zákonem stanovených lhůtách), jeho aktuální ekonomická situace (např. stav majetku a závazků indikující hrozbu insolvence) apod. Tyto informace správce daně vyhodnocuje spolu s dalšími informacemi, které zjistí např. analytickou vyhledávací činností.
Jak uvádí komentář (Baxa a spol.)1),
„zajišťovací příkaz je svou povahou tzv. předstižným rozhodnutím založeným na úvaze často hypotetické (‚co by bylo, kdyby‘). Zároveň však jde o závažný zásah do majetkové sféry daňového subjektu v době, kdy jemu stanovená daň ještě není splatná, nebo mu dokonce daň nebyla ani stanovena. V souladu se zásadou přiměřenosti a zdrženlivosti (srov. § 5 odst. 3) volí správce daně při vyžadování plnění daňových povinností jen takové prostředky, které daňové subjekty nejméně zatěžují a ještě umožňují dosáhnout cíle správy daní. Součástí odůvodnění zajišťovacího příkazu proto musí být
zcela konkrétní identifikace důvodů, pro které je zajišťovací příkaz vydán“
.
Podle dalšího komentáře (Lichnovský, Ondrýsek a kol.)2)
s ohledem na účinky do sféry daňového subjektu, které sebou vydání zajišťovacího příkazu nese, a z důvodu, že zajišťovací příkaz může být vydán i v případě, když zajišťovaná daň doposud nebyla stanovena (tj. na základě kvalifikovaného odhadu správce daně),
je třeba trvat na tom, aby zákonné důvody byly v zajišťovacím příkazu vymezeny pregnantně“
.
Podle § 167 odst. 3 daňového řádu lze účinnost zajišťovacího příkazu stanovit na okamžik oznámení zajišťovacího příkazu. Podle