Zboží nebo služba - rozdílný pohled DPH a EET

Vydáno: 14 minut čtení

Finanční správa vydala vysvětlení k zákonu o elektronické evidenci tržeb, přičemž použila pojmy z oblasti DPH. V následujícím příspěvku je popsáno, proč není možné směšovat pojmy ze soukromých předpisů jednotlivých členských států a z harmonizované oblasti DPH.

Zboží nebo služba – rozdílný pohled DPH a EET
Ing.
Jan
Rambousek,
LL.M.
Od té doby, co Česká republika přistoupila k Evropské Unii a začal platit zákon č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (dále jen „ZDPH“), vedou odborníci diskuzi, zda se v určitém konkrétním případě jedná o dodání zboží či poskytnutí služby. Nutno zdůraznit, že ZDPH vychází ze směrnice regulující DPH a jedná se o plně harmonizovanou oblast. Znamená to, že všechny země Evropské unie by měly posuzovat problematiku shodně1).
Z ustálené judikatury Soudního dvora Evropské unie (dále jen „SDEU“), je patrná neustále se opakující zásada, že pojmy v oblasti DPH jsou vlastními autonomními pojmy bez ohledu na to, jaký význam jim přikládá vnitrostátní soukromé právo, viz např. rozsudek SDEU2) týkající se České republiky. Právě po přistoupení k Evropské unii jsme se poprvé setkali s neznámým jevem, kdy jeden pojem v zákoně může mít více významů. Klasickou ukázkou byl ZDPH, který používal pojem „stavba“. Jednou jsme ho však museli vykládat ve smyslu občanského zákoníku, tj. jako movitou i nemovitou věc, podruhé ve světle šesté směrnice, kdy se jednalo pouze o stavby pevně spojené se zemí, tedy nikoli movité stavby jako v prvním případě. Ve třetím případě byl použit pojem stavba jako výsledek stavební činnosti. Rov