Rozsudek soudního dvora Evropské unie ze dne 28. července 2016, ve věci C-543/14, Ordre des barreaux francophones a germanophone a další, dosud neuveřejněn v Úředním věstníku.
Závaznost směrnice a osvobození potřebných služeb
Ing.
Jan
Rambousek,
LL.M.
K předpisům:
-
§ 51 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty
1.
Přezkum čl. 1 odst. 2 a čl. 2 odst. 1 písm. c) směrnice Rady 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném systému daně z přidané hodnoty z hlediska práva na účinnou právní ochranu a zásady rovnosti zbraní zaručených článkem 47 Listiny základních práv Evropské unie neodhalil nic, čím by mohla být dotčena jejich platnost v rozsahu, v němž tato ustanovení ukládají daň z přidané hodnoty na služby poskytované advokáty procesním subjektům, které nemají nárok na právní pomoc v rámci vnitrostátního režimu právní pomoci.
2.
Článku 9 odst. 4 a 5 Úmluvy o přístupu k informacím, účasti veřejnosti na rozhodování a přístupu k právní ochraně v záležitostech životního prostředí, podepsané dne 25. června 1998 v Aarhusu, se nelze dovolávat za účelem posouzení platnosti čl. 1 odst. 2 a čl. 2 odst. 1 písm. c) směrnice 2006/112.
3.
Článek 132 odst. 1 písm. g) směrnice 2006/112 musí být vykládán v tom smyslu, že služby poskytované advokáty procesním subjektům, které mají nárok na právní pomoc na základě takového vnitrostátního režimu právní pomoci, jako je režim dotčený ve věci v původním řízení, nejsou osvobozeny od daně z přidané hodnoty.
Ve sporu v původním řízení byla Ústavnímu soudu předložena řada žalob znějících na zrušení článku 60 zákona ze dne 30. července 2013. Tímto ustanovením přestaly být s účinností od 1. ledna 2014 osvobozeny od DPH služby advokátů, které byly v Belgii osvobozeny na základě přechodného ustanovení v článku 371 směrnice 2006/112. Předkládající soud si kladl otázku, zda zdanění služeb advokátů DPH a zvýšení ceny těchto služeb, které z toho plyne, je slučitelné s právem na účinnou právní ochranu a konkrétně s právem na advokáta. Dále se táže, zda je právní úprava dotčená ve věci v původním řízení v souladu se zásadou rovnosti daní, jestliže jsou náklady takto zvýšeny pouze pro osoby, které nejsou plátcem daně a nemají nárok na právní pomoc, zatímco osoby, které plátcem daně jsou, si mohou DPH zaplacenou za tyto služby odpočíst. Z rozsudku tedy plyne, že v rámci celé Evropské unie je nutno zachovávat jednotný režim a nelze ho odůvodnit ani sociální potřebou pro některé občany.