Oprava výše DPH vzniklé po rozhodnutí o úpadku

Popisovaný rozsudek Nejvyššího správního soudu si zaslouží bližší pozornost nejen z toho důvodu, že se týká často dosti problematických průniků insolvenčního řízení do daňové oblasti, ale i proto, že zde uvedený soud vyložil příslušná ustanovení právních předpisů opačným způsobem, než později učinil zákonodárce, aniž by bylo zjevné, zda se jednalo o změnu právní úpravy či její pouhé „formulační vyjasnění“. Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že daňový nedoplatek vzniklý na základě opravy DPH provedené podle § 44 odst. 5 zákona o DPH nebylo možno považovat za daň vzniklou po rozhodnutí o úpadku ve smyslu § 168 odst. 2 písm. e) insolvenčního zákona, ve znění účinném do 31. 12. 2013, neboť se vztahuje ke zdanitelným plněním poskytnutým v období před rozhodnutím o úpadku. Nešlo tedy podle Nejvyššího správního soudu o pohledávku za majetkovou podstatou, která by mohla být po rozhodnutí o úpadku započtena proti přeplatku na dani. Ze samotné skutečnosti, že zákonem č. 294/2013 Sb. byl § 168 odst. 2 písm. e) insolvenčního zákona s účinností od 1. 1. 2014 doplněn v tom smyslu, že pohledávky vzniklé opravou výše daně v případech předpokládaných § 44 zákona o DPH jsou pohledávkami za majetkovou podstatou, nelze dovozovat platnost tohoto pravidla i před účinností předmětné novely. Nejvyšší správní soud tedy dospěl k závěru, že citovaná novela byla schválena právě proto, aby právní úprava pohledávek za podstatou byla obsahově změněna oproti předchozí úpravě.