Realizace některých opatření proti praní špinavých peněz v praxi

¹⁾

Zákon AML v určité míře dopadá i na subjekty, které poskytují služby vedení účetnictví, daňové poradenství, transakční poradenství a auditory. Je důležité, aby tito profesionálové znali svoje povinnosti z pohledu AML zákona, neboť jejich neznalost nejen že neomlouvá, ale může být spojena i s fatálními důsledky v podobě sankcí či trestně právními důsledky.

Z predikce očekávané Finančním analytickým útvarem (dále jen „FAÚ“), který je odpovědný za boj a prevenci proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu, lze předpokládat, že se v následujících letech zaměří při kontrolní činnosti právě na profesionální poradce. FAÚ podle svého vyjádření²⁾ totiž očekává snahy o vyvádění finančních prostředků získaných trestnou činností v České republice do zahraničí, zejména do tzv. daňových rájů, za využití off-shore společností a poradenského servisu daňových poradců, advokátů, auditorů, realitních makléřů a dalších specifických profesních skupin.

AML ukládá povinnosti tzv. povinným osobám, které jsou vymezeny v ustanovení § 2 zákona AML. Podle tohoto ustanovení jsou povinnými osobami i auditoři, daňoví poradci a účetní. Na ty se pak vztahuje mj. povinnost identifikace klienta a v určitých případech i povinnost kontroly klienta.

Povinnost identifikace klienta je založena na zjištění totožnosti osoby, s níž je uzavírán obchodní vztah. V podstatě se jedná o KYC³⁾ proceduru, tedy proces, kdy je zjišťována identita zákazníka prostřednictvím dokladů totožnosti. Povinná osoba musí podle zákona zaznamenat a ověřit identifikační údaje z dokladu totožnosti, dále zaznamenat druh a číslo průkazu, stát, popřípadě orgán, který jej vydal, a dobu jeho platnosti. Zároveň by měla vizuálně překontrolovat, že doklad náleží osobě, se kterou vstupuje do obchodního vztahu. Informace takto získané je povinná osoba povinna uchovat minimálně po dobu 10 let od roku následujícího po uskutečnění obchodu nebo po ukončení smluvního vztahu.

V případě, kdy je právnickou osobou, realizuje se povinnost identifikace jednak na úrovni této právnické osoby formou ověření existence právnické osoby, například z výpisu z obchodního nebo obdobného rejstříku. Zároveň musí povinná osoba identifikovat i osobu, která jménem právnické osoby v daném obchodě jedná. U této osoby se zaznamenají shodné údaje, jako by tomu bylo v případě fyzické osoby.

Pokud by byl zastoupen při jednání s poradcem jinou osobou na základě plné moci, je nezbytné, aby si povinná osoba vyžádala tuto plnou moc v originále, či ověřené kopii a provedla identifikaci zmocněného zástupce shodně, jako by tomu bylo v případě fyzické osoby.

Identifikační povinnost je postavena na zásadě součinnosti klienta a poradce a předpokládá se, že poskytne všechny nezbytné údaje pro svoji kontrolu dobrovolně. Povinná osoba má možnost podle ustanovení § 8 odst. 8 AML zákona pořídit z předložených dokladů kopie. Zde je však nutno upozornit, že se jedná toliko o možnost, nikoli povinnost a kopie průkazu totožnosti může být pořízena pouze se souhlasem klienta. Naopak z důvodu obezřetnosti bych doporučil, aby poradce uchoval kopii plné moci v případě, že je zastoupen zmocněným zástupcem.

Rozsah povinnosti identifikovat klienta se v čase mění. Je logické, že nejintenzivněji dopadá tato povinnost na povinnou osobu při uzavření nového obchodního případu, tedy u dosud neznámého klienta. Obecně platí, že povinnost identifikace vzniká u obchodů, jejichž hodnota přesahuje částku 1.000 EUR. Nicméně tento prahový limit neplatí v případě uzavírání obchodního vztahu. Povinnost identifikace se tak vztahuje na všechny obchody s novými klienty uzavírané daňovými poradci, auditory a účetními.

Nižší intenzita identifikační povinnosti pak dopadá na obchodní případy ve stádiu jejich trvání nebo při uzavírání nových obchodů s již identifikovanou osobou. V těchto případech se provádí pouze ověření platnosti údajů, které byly získány při první identifikaci, jako například platnost dokladů totožnosti, změny v obchodním či obdobném rejstříku, případně platnost plné moci, na základě které osoba jedná.

Povinnost provést kontrolu klienta má daňový poradce, a účetní v případě, kdy je předpoklad, že hodnota obchodu přesáhne 15.000 EUR, případně je obchod uzavírán s politicky exponovanou osobou⁴⁾. Kontrola klienta - neboli proces CDD⁵⁾ - jednoznačně přesahuje rámec identifikace, neboť podstatou tohoto procesu je především zjištění podstaty obchodní transakce a okolností, které ji doprovázejí.

V rámci kontroly klienta musí povinná osoba získat informace o zamýšlené povaze a účelu obchodu, aby si mohla vytvořit názor, zda služba, kterou poptává, nemá za cíl takový stav, který by naplnil definici legalizace výnosů z trestné činnosti. Následně se kontrola klienta zaměřuje na skutečného vlastníka finančních prostředků⁶⁾ a zdroj finančních prostředků.

Rovněž i v případě kontroly klienta je míra povinností intenzivnější na počátku obchodu. V průběhu obchodního případu je především nutné ověřovat soulad záměru obchodní transakce, uvedeného na počátku smluvního vztahu, s faktickým stavem v průběhu realizace.

Povinná osoba, tedy daňový a účetní profesionál, není ani na základě AML zákona nadán jakýmikoli vyšetřovacími oprávněními a je tedy v podstatě nucen spolehnout se na pravdivost informací, které v rámci procesu kontroly uvede. Nicméně i zde je na místě obezřetné počínání těchto profesionálů, neboť z hlediska jejich praxe musí dokázat vyhodnotit, zda u klienta existuje riziko podání nepravdivých informací nebo zda uzavírání obchodu neprovázejí nestandardní projevy. Předpokládá se rovněž, že informace klientem uvedené, budou ověřeny na základě dostupných veřejných informačních zdrojů. I zde platí povinnost uchovat doklady získané v rámci kontroly klienta po dobu deseti let, stejně jako v případě identifikace klienta.

Ani v případě zákona AML neexistuje univerzální návod proto, jak vyhodnotit potenciálně rizikový obchod. V praxi daňových poradců, účetních a auditorů se mohou vyskytnout různé obchodní případy a bude na erudici a zkušenostech dané konkrétní osoby, aby vyhodnotila, zda uzavíraný obchod může naplňovat znaky legalizace výnosů z trestné činnosti.

Lze tedy uvést jen příkladný výčet skutečností, které mohou v praxi účetních, daňových poradců a auditorů nejčastěji nastat. Obecně lze říci, že rizikový obchod mohou indikovat následující znaky:

Při splnění alespoň jednoho z výše uvedených kritérií je na místě, aby povinná osoba postupovala podle ustanovení § 15 zákona AML a neuskutečnila zamýšlený obchod. Pakliže by k naplnění uvedených kritérií došlo v průběhu obchodního vztahu, je na místě, aby povinná osoba oznámila podezřelý obchod v souladu s ustanovením § 18, resp. § 26 zákona AML.

Obecně platí, že pokud povinná osoba zjistí při své činnosti podezřelý obchod, je povinna toto oznámit kompetentní autoritě, která je v tomto případě reprezentována Ministerstvem financí ČR - Finančním analytickým útvarem. S ohledem na nezbytnost rychlého postupu státních institucí je povinnost toto oznámení učinit neprodleně, nejpozději do pěti kalendářních dnů ode dne zjištění obchodu.

Toto však neplatí pro daňové poradce, účetní a auditory, neboť na ty se oznamovací povinnost vztahuje jen v případě, kdy dojdou k závěru, že žádá jejich služby za účelem legalizace výnosů z trestné činnosti nebo za účelem financování terorismu. V ostatních případech oznamovací povinnost těmto profesionálům nesvědčí.

Pokud by v praxi opravdu došlo k situaci, že by výše uvedený profesionál dospěl k závěru, že jeho služeb žádá za účelem legalizace výnosů z trestné činnosti, je povinen neprodleně splnit svoji oznamovací povinnost, nikoli však přímo Ministerstvu financí, avšak prostřednictvím své profesní komory.

Oznámení o podezřelém obchodu by mělo obsahovat alespoň:

Příslušná komora posoudí splnění zákonných předpokladů pro podání oznámení o podezřelém obchodu a formální náležitosti. V případě, že jsou splněny všechny zákonem předvídané náležitosti, oznámí podezřelý obchod profesní komora, a to do 7 kalendářních dnů ode dne zjištění podezřelého obchodu.

S ohledem na absenci komory, která by sdružovala subjekty poskytující služby účetních poradců, se domnívám, že tyto povinné osoby by svoji povinnost plnili podle § 18 AML zákona, tedy přímo na Ministerstvo financí ČR - Finančnímu analytickému útvaru ve lhůtě do 5 dnů ode dne zjištění podezřelého obchodu.

Zákon tedy přistupuje odlišně k profesionálům sdruženým pod profesními komorami a k ostatním osobám.

Po přijetí podnětu zahájí Finanční analytický úvar svoje šetření s cílem shromáždit všechny nezbytné podklady. Za tímto účelem má možnost vyžadovat informace nejen od povinných osob, ale také od státních institucí, nejčastěji od příslušných správců daně, tedy celních a finančních úřadů.

Způsob nakládání s výsledky šetření a četnost způsobu vyřízení za rok 2015 je vyobrazen v následujícím schématu⁷⁾.

I v této části zákon rozlišuje přístup k profesionálům (daňovým poradcům a auditorům), kteří jsou sdruženi pod příslušnou profesní komorou a účetními, kteří nemají povinné členství v profesní komoře.

Na účetní poradce v případě neprovedení identifikace, případně kontroly klienta dopadá sankce do výše 1.000.000 Kč. V případě porušení § 15 AML zákona (povinnost neuskutečnit obchod) či nedodržení lhůty pro úschovu dokladů hrozí této povinné osobě sankce do výše 10.000.000 Kč. Orgán kompetentní pro uložení sankce bude v tomto případě Ministerstvo financí ČR, které rozhoduje ve správním řízení. Prekluzivní lhůty jsou oproti obecné úpravě stanoveny na 2 roky (subjektivní lhůta) s desetiletou objektivní lhůtou.

U profesionálů sdružených pod profesní komorou je situace jiná. Zde je orgánem kompetentním pro projednání správního deliktu právě profesní komora, která by rozhodla v rámci kárného řízení o způsobu potrestání.

Přestože se nejedná o běžný jev, je nutno na tomto místě upozornit, že kárné řízení mohou iniciovat i správci daně, neboť ti mají prolomenou mlčenlivosti jak vůči Finančnímu analytickému útvaru⁸⁾, tak vůči Komoře daňových poradců⁹⁾.