Různé způsoby výpočtu koeficientu

Vydáno: 5 minut čtení
Různé způsoby výpočtu koeficientu
Ing.
Jan
Rambousek
LL.M.
Rozsudek soudního dvora Evropské unie ze dne 9. června 2016, ve věci C-332/14, Wolfgang und Wilfried Rey Grundstücksgemeinschaft GbR, dosud neuveřejněn v Úředním věstníku.
K předpisům:
-
§ 75 zákona č. 235/2004 Sb. o dani z přidané hodnoty
-
§ 76 zákona č. 235/2004 Sb. o dani z přidané hodnoty
1.
Článek 17 odst. 5 šesté směrnice Rady 77/388/EHS ze dne 17. května 1977 o harmonizaci právních předpisů členských států týkajících se daní z obratu – Společný systém daně z přidané hodnoty: jednotný základ daně, ve znění směrnice Rady 95/7/ES ze dne 10. dubna 1995, musí být vykládán v tom smyslu, že v případě, kdy je budova užívána na výstupu k uskutečňování jak určitých plnění, u nichž je daň odpočitatelná, tak i dalších plnění, u nichž daň odpočitatelná není, nejsou členské státy povinny stanovit, že zboží a služby použité na vstupu k výstavbě, pořízení, zachování či údržbě této budovy se nejprve přiřadí k těmto různým plněním, a to v případě, kdy je takové přiřazení obtížně proveditelné, a poté se určí pouze nárok na odpočet z toho zboží a z těch služeb, které jsou použity zároveň na určitá plnění, u nichž je daň odpočitatelná, i na další plnění, u nichž daň odpočitatelná není, podle klíče založeného na obratu nebo – zaručí-li tato metoda přesnější určení odpočitatelného podílu – podle klíče založeného na ploše.
2.
Článek 20 šesté směrnice 77/388, ve znění směrnice 95/7, musí být vykládán v tom smyslu, že požaduje provedení opravy odpočtů daně z přidané hodnoty u zboží či služeb, na něž se vztahuje čl. 17 odst. 5 této směrnice, poté, co byl v průběhu posuzovaného opravného období přijat klíč k rozdělení této daně používaný pro výpočet těchto odpočtů, který se odchyluje od metody stanovování nároku na odpočet upravené touto směrnicí.
3.
Zásady právní jistoty a ochrany legitimního očekávání, které jsou obecnými zásadami práva Evropské unie, musí být vykládány v tom smyslu, že nebrání příslušné vnitrostátní právní úpravě, která výslovně nestanoví opravu daně zaplacené na vstupu – ve smyslu článku 20 šesté směrnice, ve znění směrnice 95/7 – v návaznosti na změnu klíče k rozdělení daně z přidané hodnoty používaného pro výpočet určitých odpočtů, ani neobsahuje přechodná ustanovení, přestože rozdělení daně zaplacené na vstupu provedené osobou povinnou k dani podle klíče platného před touto změnou bylo soudem nejvyššího stupně obecně uznáno za adekvátní.
Společnost vlastníků nemovitostí Rey Grundstücksgemeinschaft vybudovala budovu obsahující šest bytových a obchodních jednotek a deset podzemních garážových stání. Za zdaňovací období vypočítala společnost svůj nárok na odpočet DPH, kterou zaplatila z demoličních a stavebních prací, podle klíče založeného na poměru mezi obratem z pronájmu obchodních prostor či s nimi souvisejících parkovacích stání, který podléhá DPH, a obratem z ostatního pronájmu, který je od DPH osvobozen (dále jen „klíč založený na obratu“). Finanční úřad tento klíč na základě soudů musel akceptovat. V dalších letech došlo ke změně využití některých částí budovy. Pro účely opravy odpočtu daně na vstupu uvedla společnost v přiznání k dani opravnou částku, kterou stanovila podle klíče založeného na obratu.
Finanční úřad tento výsledek zpochybnil s odůvodněním, že klíč založený na obratu smí být používán pouze v případě, že není možné použít jinou metodu hospodářského přiřazení zboží a služeb ke smíšenému využití. Finanční úřad měl za to, že je možné a přesnější určit hospodářské přiřazení zboží a služeb použitých k demolici či výstavbě budovy s použitím klíče tvořeného poměrem mezi plochou obchodních prostor v metrech čtverečních a plochou prostor určených k bydlení („klíč založený na ploše“).
Tuzemský zákon umožňuje využití kritéria plochy místností, pokud se nejedná o evidentně nepřesné kritérium pouze v případě koeficientu pro využití majetku používaného k ekonomické i neekonomické činnosti. Pokud je majetek využíván výhradně k ekonomické činnosti, je v první řadě nutno přijatá plnění přiřadit osvobozeným či zdanitelným plněním. Teprve když toto není možné, přichází v úvahu kritérium poměru obratu, které nelze ničím zaměnit.

Související dokumenty

Zákony

Zákon č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty