Zpětný vývoz zboží a jeho zdanění
Ing.
Jan
Rambousek
LL.M.
Rozsudek soudního dvora Evropské unie ze dne 2. června 2016, ve věci C-226/14, Eurogate
Distribution, dosud neuveřejněn v Úředním věstníku.
K předpisům:
-
§ 20 zákona č. 235/2004 Sb. o dani z
přidané hodnoty
-
§ 23 zákona č. 235/2004 Sb. o dani z
přidané hodnoty
-
§ 66 zákona č. 235/2004 Sb. o dani z
přidané hodnoty
1.
Článek 7 odst. 3 šesté směrnice Rady 77/388/EHS ze dne 17. května 1977 o
harmonizaci právních předpisů členských států týkajících se daní z obratu – Společný systém daně z
přidané hodnoty: jednotný základ daně, ve znění směrnice Rady 2004/66/ES ze dne 26. dubna 2004, musí
být vykládán v tom smyslu, že ze zboží znovu vyvezeného jako zboží, které není zbožím Společenství,
se neodvádí daň z přidané hodnoty, jelikož uvedené zboží neopustilo ke dni jeho zpětného vývozu
celní režimy uvedené v daném ustanovení, ale opustilo uvedené režimy z důvodu zpětného vývozu, a to
i tehdy, když celní dluh vznikl výhradně na základě článku 204 nařízení Rady (EHS) č. 2913/92 ze dne
12. října 1992, kterým se vydává celní
kodex
Společenství, ve znění nařízení Evropského parlamentu a
Rady (ES) č. 648/2005 ze dne 13. dubna 2005.2.
Článek 236 odst. 1 nařízení č. 2913/92, ve znění nařízení č. 648/2005, ve
spojení s ustanoveními směrnice Rady 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném systému daně
z přidané hodnoty, musí být vykládán v tom smyslu, že v situaci, jako je situace dotčená ve věci v
původním řízení, vzhledem k tomu, že ze zboží znovu vyvezeného jako zboží, které není zbožím
Společenství, se neodvádí daň z přidané hodnoty, jelikož uvedené zboží neopustilo celní režimy
uvedené v článku 61 uvedené směrnice, a i tehdy, když celní dluh vznikl výhradně na základě článku
204 nařízení č. 2913/92, ve znění nařízení č. 648/2005, neexistuje osoba povinná k dani z přidané
hodnoty. Článek 236 uvedeného nařízení musí být vykládán v tom smyslu, že se nemůže vztahovat na
situace týkající se vrácení daně z přidané hodnoty.
Společnost Eurogate byla držitelem povolení k provozování soukromého celního skladu a
přijala do svého soukromého celního skladu od svých zákazníků zboží, které není zbožím Společenství,
za účelem jeho zpětného vývozu z území Evropské unie. Při odebrání uvedeného zboží z celního skladu
byla podána celní prohlášení pro jeho zpětný vývoz. Při celní kontrole bylo zjištěno, že zápisy o
skutečnostech, že sporné zboží opustilo celní sklad, do evidence zboží byly provedeny až po uplynutí
11 až 126 dnů, tj. podle čl. 105 prvního pododstavce celního kodexu, ve spojení s čl. 529 odst. 1 a
čl. 530 odst. 3 prováděcího nařízení, s příliš velkým zpožděním. Celní úřad v Hamburku za zboží
opožděně zapsané do evidence zboží požadoval dovozní clo a DPH při dovozu. I když se nejedná o
obvyklý případ, tak je rozhodnutí SDEU pro tyto případy nepochybně zajímavé.