Prodloužení lhůty pro stanovení daně

V rámci výše označeného rozhodnutí Nejvyššího správního soudu si zaslouží pozornost předně ta část jeho odůvodnění, z níž plyne, že odlišná výše doměřené daně od daně plynoucí z dodatečného daňového tvrzení podaného k výzvě správce daně nevylučuje účinky takové výzvy na běh lhůty pro stanovení daně. Nejvyšší správní soud zdůraznil, že by bylo paradoxem, pokud by daňový subjekt v dodatečném daňovém přiznání podaném na výzvu správce daně v něm žádný další příjem neuvedl, a tím by eliminoval účinky vydané výzvy. Zásadní je pak závěr daného rozsudku, podle něhož je možné další prodloužení lhůty pro stanovení daně již prodloužené, pokud jsou splněny ostatní zákonem stanovené podmínky. K tomu Nejvyšší správní soud podotknul, že daňový řád novou úpravou prekluzivní lhůty včetně vymezení podmínek jejího prodloužení, přerušení či stavení, nepochybně přispěl k větší jistotě ohledně jejího plynutí. Tomu není na újmu ani skutečnost, že se tyto důvody mohou prolínat. Veškeré důvody prodlužující lhůtu vytvářejí prostor nejen pro správce daně k tomu, aby jeho postup či řízení o tom kterém prostředku mohly být ukončeny, ale také vytvářejí prostor daňovému subjektu, aby se proti postupu či v mezích zahájených řízení mohl účinně procesně bránit.