Sazba daně z nemovitých věcí

Rozšířený senát se v popisovaném rozhodnutí zabýval dvěma otázkami, na které nebyl mezi jednotlivými senáty Nejvyššího správního soudu jednotný náhled. Jednak zda správní rozhodnutí vydaná ve stavebním řízení lze považovat za rozhodnutí o předběžné otázce, a jednak, zda pro určení sazby daně z nemovitých věcí je určující skutečné využívání stavby, anebo účel užívání uvedený ve správním rozhodnutí. V dané věci nebyl spor o to, zda stavba byla předmětem daně. Sporné bylo užití sazby daně, a to v souvislosti s faktickým užíváním stavby v rozporu s vydaným stavebním povolením (kolaudačním rozhodnutím). Podstata závěrů Nejvyššího správního soudu vychází z toho, že § 11 zákona o dani z nemovitých věcí nenasvědčuje tomu, že by zákonodárce zamýšlel spojovat výši sazby daně s jakýmkoli formálním úkonem orgánu veřejné moci. Zákon o dani z nemovitých věcí sazbu daně spojuje s faktickým užíváním. Nestanoví tedy sazbu daně ve vztahu k tomu, jak byla stavba povolena, resp. zkolaudována, ale ve vztahu k jejímu faktickému užívání. Ve vztahu k problematice předběžné otázky v daňovém řízení jsou pak podstatné závěry Nejvyššího správního soudu, podle nichž z kolaudačního souhlasu, resp. stavebního povolení, lze seznat toliko stanovisko správního orgánu, s jakým účelem užívání dotčené stavby stát souhlasí, tedy stav formální. Neodráží tedy stav pro stanovení sazby daně z nemovitých věcí, neboť se jím pouze povoluje zřízení, resp. užívání stavby k určitému účelu. To však nevylučuje, že vlastník bude stavbu fakticky užívat k odlišnému účelu (v rozporu se zákonem), nebo se rozhodne nevyužívat ji vůbec. Stavební povolení, resp. kolaudační souhlas, proto nemůže být bez dalšího rozhodnutím ve smyslu § 28 odst. 1 zákona č. 337/1992 Sb., resp. § 99 odst. 1 daňového řádu, pro účely stanovení sazby daně, která je závislá na způsobu využívání stavby. Takovým rozhodnutím, kterým by byl správce daně pro tyto účely vázán, by bylo např. rozhodnutí o přestupku spáchaném fyzickou osobou tím, že stavba byla užívána k jiné účelu, než k němuž byla určena, resp. o obdobném správním deliktu spáchaném právnickou osobou. V takovém rozhodnutí by totiž správní orgán posuzoval skutečné faktické využívání stavby a jeho zjištění by bylo i pro správce daně při určení sazby daně.