Vybrané ústavněprávní aspekty daní a jejich uchopení v judikatuře a praxi

Vydáno: 23 minut čtení
Vybrané ústavněprávní aspekty daní a jejich uchopení v judikatuře a praxi
Mgr.
Michal
Tuláček,
interní doktorand na katedře Finančního práva a finanční vědy Právnické fakulty Univerzity Karlovy v Praze
1)
Daně představují zásah státu do majetkové sféry daňových subjektů, při kterém dochází ke střetu s právem na ochranu vlastnického práva podle článku 11 Listiny základních práv a svobod (dále také jen jako „Listina“). Důvodem pro tento zásah je legitimní zájem státu, protože bez ukládání daní by nebylo možné zabezpečit prostředky na svůj chod, resp. na chod celé veřejné moci. Z toho důvodu tento zásah předvídá samotná Listina. To ale neznamená, že by zákonodárce mohl ukládat daně bez omezení.
Vedle
kolize
s právem na ochranu vlastnictví musí být navíc právní úprava daní v souladu s dalšími ústavními normami. V tomto textu se zaměřím na otázky rovnosti daní, na časové působení daňových zákonů a na specifika správy daní. Závěrem se zaměřím na některé otázky související s elektronickým podáním v předepsaném formátu a struktuře.
Nebude-li z kontextu jasný opak, rozumím v tomto textu pojmem „daně“ všechny „daně v širším smyslu“, tedy daně, poplatky a jiná obdobná peněžitá plnění (odvody, dávky, veřejná pojistná, cla a další).
1. Zdanit je možné zásadně cokoliv
Jak bylo uvedeno v úvodu, představuje zdanění legitimní zájem státu na zajištění prostředků na chod věcí veřejných. Z toho důvodu zaujímají daně privilegovanou pozici a Ústavní soud přistupuje k přezkumu jejich obsahu velmi zdrženlivě.
Ukládané daně vycházejí z celkové daňové politiky státu, kterou utvoří zákonodárce a za kterou je také politicky odpovědný.2) Zákonodárce má proto široký prostor pro vymezení konstrukčních prvků daní a má zásadně volnou ruku při určení, co má podléhat zdanění a jakou míru má toto zdanění mít.3) Tato volnost zákonodárce je dokonce tak široká, že může činit i kroky, které jsou z ekonomického hlediska iracionální – daň například nelze prohlásit za protiústavní jen proto, že je její správa neúměrně nákladná ve srovnání s vybranou výší této daně.4)
Privilegované postavení daní se mimo jiné projevuje také tím, že při posuzování jejich
kolize
s právem na ochranu vlastnictví není užíván klasický tříkrokový test proporcionality, ale používá se jeho užší verze, kterou se zkoumá pouze extrémní disproporcionalita.5)
Podle článku 11 odst. 5 Listiny lze daně a poplatky ukládat jen na základě zákona. Toto ustanovení se však týká pouze samotného ukládání daní, tedy daňového prá