Položit nebo nepoložit předběžnou otázku k Soudnímu dvoru Evropské Unie aneb Ústavní soude pomůžeš mi nebo ne?

Bezprostředně po vstupu do Evropské unie mne kontaktovaly renomované advokátní kanceláře s tím, že za mne budou podávat předběžné otázky k soudnímu dvoru. Tehdy mi přišly tyto návrhy úsměvné, když tyto kanceláře prokazovaly, že si troufnou i na problematiku, ve které se vůbec neorientují. Předběžnou otázku totiž nikdy nemůže k Soudnímu dvoru Evropské unie (dále jen „SDEU“) podat přímo žalobce. V poslední době jsem byl požádán několikrát advokáty o pomoc při sepsání předběžné otázky s tím, že u Ústavního soudu již kauzu prohráli a chtějí tedy pokračovat k SDEU. Vzhledem k tomu, že u žádného soudu v předchozím řízení nenavrhovali položení předběžné otázky, nemohl jsem jim nijak pomoci. Tyto zkušenosti však byly motivací k napsání tohoto článku, protože je smutné, když zástupce daňového subjektu zanedbá možnost jeho obrany.

„nového právního řádu“

„komunitární právo je takovým právním řádem, který je použitelný ve všech členských státech za jednotných podmínek a je nadřazen právu národních členských států“

„Ať si dělají v Evropě, co chtějí, my tady v české kotlině máme svoje předpisy“

„Při transpozici je třeba dodržet účel, který Směrnice stanoví, avšak při zákonné a podzákonné konkrétní úpravě ukládání údajů a nakládání s nimi včetně opatření bránících jejich zneužití je třeba dodržet ústavní standard, který vyplývá z českého ústavního pořádku tak, jak je interpretován českým Ústavním soudem. To proto, že konkrétní podoba transpozice – tj. napadená zákonná a podzákonná ustanovení – je projevem vůle českého zákonodárce, jež při dodržení účelu Směrnice mohla co do výběru prostředků variovat, avšak zároveň byl při tomto výběru zákonodárce vázán ústavním pořádkem.“

„Postup obecného soudu, který jako soud poslední instance aplikující normy unijního práva zcela opomněl zkoumat, zda by měl vznést předběžnou otázku k Soudnímu dvoru a její nepoložení řádně neodůvodnil, je postupem svévolným, který porušuje pravidla spravedlivého procesu a zasahuje do stěžovatelčina práva garantovaného čl. 36 odst. 1 Listiny.“

„Pokud žalobkyně navrhovala, aby věc byla předložena Evropskému soudnímu dvoru k rozhodnutí o předběžné otázce, nelze s ohledem na shora uvedené dovodit, že by v projednávané věci vyvstala otázka výkladu komunitárního práva, kterou by musel řešit Evropský soudní dvůr, a že by bez rozhodnutí o této otázce nebyly splněny podmínky pro rozhodnutí vnitrostátního soudu.“

„Ústavní soud uvádí, že za výkon svévole považuje i takové jednání soudu poslední instance aplikujícího normy komunitárního práva, které zcela opomene položit si otázku, zda by měl soud vznést předběžnou otázku k ESD a její nepoložení řádně neodůvodní včetně posouzení výjimek, které vypracoval ve své judikatuře ESD. Jinými slovy jde o případ, kdy soud nebere vůbec v potaz pro něj závaznou existenci úpravy obsažené v článku 234 Smlouvy o založení Evropských společenství. Pouhý názor soudu, že výklad daného problému považuje za zřejmý, nelze za řádné odůvodnění považovat; zejména takové konstatování nestačí v situaci, kdy je názor soudu oponován účastníkem řízení. Nedostatečné je rovněž to odůvodnění, které řádně nevysvětlí, jak a proč zvolené řešení konvenuje účelu komunitární právní normy. Jde i o případ, kdy soud opomenul vyložit normu obsaženou v čl. 234 Smlouvy o založení Evropských společenství, a tak odpírá konkrétním účastníkům právo na zákonného soudce garantované čl. 38 odst. 1 Listiny.“

„Velice záleží na tom, ve kterém státě se soud posledního stupně, který porušil svoji povinnost obrátit se na Evropský soudní dvůr, nachází. V případě německého či rakouského soudu existuje možnost obrátit se na ústavní soud a namítat porušení práva na zákonného soudce. Jedná-li se o soud španělský, pak je možné zkusit obdobný postup, avšak výsledek ústavní stížnosti záleží do značné míry na náladě španělského Ústavního soudu. Zde však opravné prostředky v právním slova smyslu slova prozatím končí.