Prodej neexistujícím subjektem
Ing.
Jan
Rambousek,
LL.M.
Rozsudek soudního dvora Evropské unie ze dne 22. října 2015, ve věci C-277/14, PPUH
Stehcemp, dosud neuveřejněn v Úředním věstníku.
K předpisům:
-
§ 72 zák. č. 235/2004 Sb., o dani z
přidané hodnoty
Ustanovení šesté směrnice Rady 77/388/EHS ze dne 17. května 1977 o harmonizaci právních
předpisů členských států týkajících se daní z obratu – Společný systém daně z přidané hodnoty:
jednotný základ daně, ve znění směrnice Rady 2002/38/ES ze dne 20. května 2002, musí být vykládána v
tom smyslu, že brání takové vnitrostátní úpravě, jako je úprava dotčená v původním řízení, která
osobě povinné k dani odepírá nárok na odpočet DPH splatné nebo zaplacené za zboží, které jí bylo
dodáno, z důvodu, že faktura byla vystavena subjektem, jenž musí být s ohledem na kritéria stanovená
touto právní úpravou považován za neexistující subjekt a je nemožné určit skutečnou totožnost
dodavatele zboží, s výjimkou případu, kdy bylo s ohledem na objektivní skutečnosti a aniž bylo po
osobě povinné k dani požadováno provést ověření, která jí nepříslušejí, prokázáno, že tato osoba
povinná k dani věděla nebo musela vědět, že uvedené plnění bylo součástí podvodu ohledně daně z
přidané hodnoty, což přísluší ověřit předkládajícímu soudu.
Ačkoli byly principy, obsažené v tomto rozsudku, vyřčeny Soudním dvorem Evropské unie již
mnohokrát, česká
judikatura
tyto názory neakceptuje, viz rozsudky Nejvyššího správního soudu ČR 9
Afs 181/2014 ze dne 21.5.2014, 9 Afs 152/2013 ze dne 12.2.2015 a 9 Afs 151/2013 ze dne 29.1.2015
Všechny rozsudky byly napadeny ústavními stížnostmi, které byly omítnuty pro zjevnou
neopodstatněnost. Je otázkou, zda se někomu podaří domoci se výkladu evropského práva ještě před
tím, než se Evropská unie rozpadne.