Úroky z nadměrných odpočtů - nový krok SDEU, který se správcům daně líbit jistě nebude

Vydáno: 24 minut čtení

V říjnu 2015 komentoval Soudní dvůr Evropské unie (SDEU) v případu C-120/15 Kovozber problematiku přiznávání úroků ze zadržovaných nadměrných odpočtů plátcům daně. Za posledních několik let již poněkolikáté v řadě. Tentokrát však ještě přísnějším pohledem, než kdy jindy. Pokud bychom učinili projekci závěrů soudu do českého právního řádu, pak by mimo jiné poukazovaly na povinnost úročení všech nadměrných odpočtů, které jsou vrácené až po 30 dnech od podání daňového přiznání podle § 105 odst. 1 zákona o DPH 1). Troufám si tvrdit, že případ C-120/15 Kovozber pak završuje sérii předchozích rozhodnutí soudu takovým způsobem, že předznamenává konec § 254a daňového řádu 2) v podobě, v jaké toto ustanovení dnes známe.

Úroky z nadměrných odpočtů – nový krok SDEU, který se správcům daně líbit jistě nebude
Ing.
Tomáš
Brandejs,
Deloitte Advisory, s. r. o.
Podle § 105 odst. 1 zákona o DPH platí, že pokud vznikne v důsledku vyměření nadměrného odpočtu vratitelný přeplatek vyšší než 100 Kč, vrátí se plátci bez žádosti do 30 dnů od vyměření nadměrného odpočtu. Za den vzniku přeplatku je konkludentně dle § 140 daňového řádu považována lhůta pro podání příslušného daňového přiznání. Je-li tedy podáno daňové přiznání na nadměrný odpočet, do 30 dnů by za běžných okolností měl správce daně vrátit přeplatek.
Finanční úřady nicméně především v posledních letech zahajují prověrky daňového přiznání (ať již formou postupu k odstranění pochybností nebo formou daňové kontroly)3), kterými konkludentní vyměření daně znemožní a efektivně prodlouží dobu, po kterou čeká daňový subjekt na vrácení nadměrného odpočtu. V lepším případě o několik měsíců, v horším případě o několik let. Daňová správa ovšem v situaci, kdy prověřování trvá déle než 5 měsíců, musí hradit daňovému subjektu úrok z nadměrného odpočtu z hodnoty, která ve finále byla správce daně vyměřena, a to ode dne následujícího po uplynutí 5 měsíců od zahájení prověřování, do dne vrácení nadměrného odpočtu. Úrok je přitom ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o 1 procentní bod. Pro účely tohoto článku samozřejmě do určité míry zjednodušuji, pro konkrétní podmínky kalkulace úroku odkazuji na § 254a daňového řádu.
Lze vyzdvihnout především tyto dva detaily v konstrukci kalkulace úroku dle § 254a daňového řádu:
-
Úrok má motivovat správce daně k efektivnímu provádění prověrek a podle mého názoru logicky i kompenzovat újmu plátci, která mu vznikla, protože nemohl po dobu prověřování disponovat s finančními prostředky. Je jasné, že 1% úrok nutně nemusí být pro mnohé plátce dostatečný, pokud si za dobu prověřování musí vypůjčit peníze od peněžního ústavu za úrok nepoměrně vyšší. V takových případech se jedná pouze o kompenzaci zlomku vzniklé újmy.
-
Zákonodárce zjevně újmu ze zadržování finančních prostředků po dobu prvých pěti měsíců nepovažuje za významnou. A to nezávisle na absolutní výši nadměrného odpočtu, případně v relativním vyjádření nezávisle na poměru nadměrného odpočtu k tržbám plátce, k jeho disponibilním fin