Zástavní právo správce daně a neuhrazená daň

Vydáno: 20 minut čtení

Článek se zabývá zástavním právem zřizovaným správcem daně a pojmem neuhrazená daň, který je předpokladem zřízení zástavního práva. V textu je nastíněn stručný úvod ve vztahu k zástavnímu právu a poté je rozebrán pojem neuhrazená daň. Následuje pojednání o recentním rozsudku Nejvyššího správního soudu, v němž byl učiněn závěr o tom, že předpokladem zřízení zástavního práva je právní moc rozhodnutí o stanovení daně. Dále jsou rozebrány některé další důležité aspekty. Jako nejdůležitější z nich je nutno vnímat faktické popření zajišťovací funkce zástavního práva, které je důsledkem nutnosti zřídit zástavní právo až poté, co byla pravomocně stanovena daň. Zástavní právo je jeden z institutů, jež byl zákonodárcem svěřen do pravomoci správce daně, který jeho prostřednictvím může zajišťovat úhradu daně. Zákonodárce jako předpoklad zřízení zástavního práva stanovil neuhrazenou daň daňového subjektu. Právě tímto pojmem, resp. předpokladem se zabývá článek. V kontextu tohoto předpokladu je zejména rozebrán Nejvyšším správním soudem dovozený předpoklad právní moci rozhodnutí o stanovení pro možnost zřídit zástavní právo. Cílem tohoto článku je nejen poukázat na výše uvedené oblasti, ale také uvést, resp. rozebrat některé další aspekty, jež s tím souvisí.

Zástavní právo správce daně a neuhrazená daň
Mgr.
Klára
Koukalová,
Odvolací finanční ředitelství
Poznámka:
Článek vyjadřuje názor autorky, nikoliv instituce, ve které působí.
Obecně k zástavnímu právu v rámci daňového řádu
Zástavní právo je upraveno v § 170 a 170a zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“). Systematicky je tento institut řazen mezi zajišťovací instituty, resp. do části daňového řádu, v níž je řešeno zajištění daní (srov. část třetí – zvláštní část o správě daní, hlava V – placení daní, díl 4 – zajištění daní). V obecné rovině lze uvést, že zástavní právo má funkci zajišťovací a uhrazovací. Zajišťovací funkce má poskytnout věřiteli větší právní jistotu, že bude v budoucnu dluh splněn. Současně má být dlužník motivován ke splnění svého dluhu. Uhrazovací funkce je pak aktivována ve chvíli, kdy nedojde k řádnému splnění dluhu. Věřitel tak má možnost uspokojit svoji pohledávku alternativním (resp. náhradním) způsobem, kdy dojde k úhradě dluhu z částky získané zpeněžením předmětu zástavy. Správce daně zřizuje zástavní právo rozhodnutím, a to k zajištění neuhrazené daně daňového subjektu. Zástavním právem se primárně zřizuje k majetku daňového subjektu. Daňový řád však nevylučuje, aby bylo zřízeno zástavní právo k majetku třetí osoby. Předpokladem takového postupu je existence nedoplatku (k tomu více informací v dalším textu) a zejména předchozí písemný souhlas vlastníka s úředně ověřeným podpisem.1) Ačkoliv daňový řád explicitně v rámci ustanovení, jež upravuje zástavní právo, nestanoví jako podmínku zřízení zástavního práva zkoumání jeho přiměřenosti, lze to dovodit z obecné zásady přiměřenosti upravené v § 5 odst.