Pokud je zboží dodáváno do jiného členského státu EU, neuplatňuje se DPH na výstupu, přičemž je zachován nárok na odpočet DPH z pořízení tohoto zboží na vstupu. Tato skutečnost může svádět k podvodům, kdy zboží není fakticky do zahraničí přepraveno, ač je tak deklarováno. Na druhé straně nemusí nutně vždy k vědomým podvodům docházet, a přesto může mít daňový subjekt problém s prokázáním přepravy do zahraničí, protože jeho obchodní partneři nemusí vždy plnit své povinnosti či se stanou nekontaktními. Zajímavým rozsudkům z této oblasti je věnován dnešní výběr z judikatury správních soudů.
Přeprava z a do zahraničí a DPH – výběr z judikatury správních soudů
Ing.
Zdeněk
Burda,
daňový poradce, BD Consult, s. r. o.
1. Formální přeprava za hranice
(podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 3. 2021 čj. 3 Afs 149/2018-54)
Komentář k judikátu č. 1
V daném případě žalobkyně deklarovala dodání tabákových výrobků a telefonních karet do zemí EU a uplatňovala osvobození od DPH na výstupu dle § 64 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o DPH“ nebo „ZDPH“)… Doklady byly sice formálně v pořádku, vyskytly se ale podezřelé skutečnosti – zboží bylo zahraničními partnery hrazeno v hotovosti na český bankovní účet v řádech miliónů Kč, šlo o zboží určené pro český trh s českými kolky, jednaly zde nově vzniklé zahraniční společnosti disponujícími českými e-mailovými adresami, existovala platební neschopnost některých firem apod. Některé přepravy do zahraniční byly vyhodnoceny jako účelové a formální. Žalobci nebyla uznána jeho dobrá víra. Stěžovatelce nebylo přiznáno osvobození od daně podle § 64 ZPDH, ale naopak jí bylo doměřeno DPH a penále za uvedená zdaňovací období (vyjma července 2014, kdy jí byl vyměřen nadměrný odpočet, a srpna 2014, kdy jí byla doměřena pouze vlastní daň).
Předmětem dotčených obchodních transakcí stěžovatelky byl nákup tabákových výrobků a dobíjecích karet do mobilních telefonů a jejich následný prodej zahraničním společnostem v rámci EU.
Krajský soud nepřisvědčil ani žalobní námitce stěžovatelky, že byla při sjednávání obchodů s dotčenými zahraničními partnery v dobré víře. Stěžovatelka sice formálně prokázala naplnění podmínek pro nárok na osvobození od DPH, nicméně ze spisového materiálu vyplývají odůvodněné pochybnosti o její dobré víře stran skutečnosti, že zboží bylo skutečně přepraveno do jiného členského státu, kde bylo určeno k dalšímu nakládání (například se jednalo o cigarety s českým kolkem, za něž byla úhrada provedena vkladem na účet v českých korunách, dále údajně zahraniční společnosti disponovaly českými e-mailovými adresami, prohlášení o převozu zboží byla vydána před samotným převozem, dotčené společnosti byly personálně provázány, a objevily se mnohé další skutečnosti, plynoucí ze zprávy o daňové kontrole).Názor Nejvyššího správního soudu
Otázkou uplatňování osvobození od daně s nárokem na odpočet daně při dodání zboží do jiného členského státu se opakovaně zabývala
judikatura
NSS [například rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 4. 2013, čj. 1 Afs 104/2012-45, ze dne 14. 8. 2014, čj. 6 Afs 117/2014-49, ze dne 25. 11. 2015, čj. 3 Afs 6/2015-30, ze dne 30. 7. 2010, čj. 8 Afs 14/2010-195, publikovaný pod č. 2172/2011 Sb. NSS, a dále rozsudky SDEU – například rozsudek ze dne 6. 4. 2006, ve věci č. C-245/04, EMAG HandelEder OHG proti Finanzlandesdirektion für Kärnten, rozsudek ze dne 16. 12. 2010, ve věci č. C-430/09, Euro Tyre Holding
BV proti Staatssecretaris van Financiën, rozsudek ze dne 27. 9. 2012, ve věci C-587/10, Vogtländische Straßen-, Tiefund Rohrleitungsbau GmbH Rodewisch, či ze dne 27. 9. 2007, ve věci C-409/04, Teleos a další proti Commissioners of Customs & Excise].Ze závěrů vyslovených v právě citovaných rozhodnutích přitom vyplývá, že k tomu, aby byla transakce kvalifikována jako dodání zboží do jiného členského státu Evropské unie, musí dojít jednak k převedení práva nakládat jako vlastník s určitým hmotným majetkem, jednak k odeslání nebo přepravě zboží prodávajícím nebo samotným pořizovatelem, nebo jejich jménem, do jiného členského státu, než ze kterého je zboží odesíláno. Základním znakem intrakomunitární operace je totiž fyzický pohyb zboží z členského státu dodání do jiného členského státu, tedy jeho skutečné přemístění mezi členskými státy (srovnej zejména body 40–42 rozsudku „Teleos“ či rozsudek zdejšího soudu ze dne 23. 4. 2013, čj. 1 Afs 104/2012-31).
&nbsZa dodání zboží ve smyslu zákona o DPH přitom nelze považovat pouze zcela formální vyvezení zboží mimo území ČR
(v rozsudku ze dne 19. 12. 2014, čj. 8 Afs 78/2012-45, zdejší soud v uvedené souvislosti uvedl: „Tento zcela formální vývoz či spíše ‚výlet‘ drtiče na odpočívadlo v jiném členském státě nelze považovat za dodání do jiného členského státu, které by mělo být osvobozeno od DPH s nárokem na odpočet podle § 64 zákona o DPH“
). Prokázání splnění podmínek pro osvobození od daně při intrakomunitárním dodání zboží leží na daňovém subjektu (srovnej rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 7. 2010, čj. 8 Afs 14/2010-195, č. 2172/2011 Sb. NSS, ze dne 23. 4. 2013, čj. 1 Afs 104/2012-31, či ze dne 19. 12. 2014, čj. 8 Afs 78/2012-45, či rozsudek SDEU Teleos).