Paušální daň

Tato paušální daň nahradila možnost stanovení daně paušální částkou, která od roku 2021 definitivně skončila. Samozřejmě možnost podávat daňové přiznání a přiznávat daň na základě vedené daňové evidence, na základě vedeného účetnictví, stejně jako možnost základ daně stanovit s uplatněním výdajů procentem z příjmů (tzv. paušální výdaje) zůstává nedotčena.

Vzhledem ke stanoveným podmínkám je ale pro rok 2021 možnost vstoupit do paušálního režimu dostupná už jen osobám, které v roce 2021 teprve zahájí podnikání. Fyzické osoby již podnikající před novelou mohly podat oznámení o vstupu do paušálního režimu pouze do pondělí 11. 1. 2021 (desátý den stanovený zákonem připadl na neděli). Pokud tak neučinily, mohou do paušálního režimu vstoupit opět až pro rok 2022, pokud podají oznámení o vstupu do paušálního režimu nejpozději do 10. 1. roku 2022.

Na otázku, zda se vyplatí vstoupit do paušálního režimu, není jednoznačná paušální odpověď, ale každý poplatník si musí udělat své vlastní posouzení podle svých konkrétních podmínek.

Hlavní výhodou paušální daně je při splnění zákonných podmínek její jednoduchost; v případě, že jsou splněny zákonné podmínky a zálohy placené v paušálním režimu se budou rovnat paušální dani, poplatník má vyrovnány své povinnosti k dani z příjmů fyzických osob i zdravotní pojišťovně a Správě sociálního zabezpečení řádným zaplacením konkrétní, předem známé částky záloh na paušální daň.

Poplatník tedy nemusí vést žádnou evidenci ani podávat daňové přiznání a přehledy na zdravotní a sociální pojištění.

Na druhou stranu je nutno počítat s tím, že v paušálním režimu nelze stanovenou platbu nijak snížit, tedy nelze uplatňovat daňové odpočty, slevy na dani, daňové zvýhodnění, zápočet daně zaplacené v zahraničí atd.

Pro rok 2021 je výše paušální zálohy stanovena na 5 469 Kč měsíčně. Tato částka zahrnuje minimální pojistné na zdravotní pojištění ve výši 2 393 Kč, pojistné na sociální pojištění stanovené jako minimální pojistné navýšené o 15 %, tedy 2 588 Kč x 1,15 = 2 976 Kč, a daň z příjmů v pevné výši 100 Kč.

Zálohy na paušální daň jsou splatné do 20. dne zálohového období, na které se záloha platí s tím, že zálohové období je měsíc. Pouze v měsíci, kdy poplatník v paušálním režimu zahájil činnost, je záloha za tento měsíc splatná do 20. dne následujícího zálohového období, tedy v tomto měsíci se platí současně dvě zálohy.

Vzhledem k tomu, že minimální výše pojistného je každoročně odvozována od průměrné mzdy stanovené jako všeobecný vyměřovací základ pro účely důchodového pojištění za rok o dva roky předcházející a stanovenému přepočítacími koeficienty, bude v následujících letech výše platby na paušální daň v návaznosti na růst všeobecného vyměřovacího základu růst. Bude tedy s vysokou pravděpodobností potřeba vhodnost využití paušální daně každoročně prověřovat. Pro rok 2021 se použijí hodnoty stanovené Nařízením vlády č. 381/2020 Sb., o výši všeobecného vyměřovacího základu za rok 2019, přepočítacího koeficientu pro úpravu všeobecného vyměřovacího základu za rok 2019, redukčních hranic pro stanovení výpočtového základu pro rok 2021 a základní výměry důchodu stanovené pro rok 2021 a o zvýšení důchodů v roce 2021, ve znění pozdějších předpisů.

Podmínky pro vstup do paušálního režimu řeší § 2a zákona o paušální dani, který stanoví následující podmínky.

Poplatníkem v paušálním režimu je od prvního dne rozhodného zdaňovacího období poplatník daně z příjmů fyzických osob, který:

Je poplatníkem v paušálním režimu od prvního dne kalendářního měsíce, ve kterém tuto činnost zahajuje, pokud:

Splnění uvedených podmínek znamená, že poplatník vstoupil do paušálního režimu, ale neznamená to ještě, že jeho daň za toto rozhodné období bude rovna paušální dani. Zda tomu tak opravdu bude, je nutno otestovat po skončení roku a daň poplatníka bude rovna paušální dani pouze za předpokladu, že jsou splněny podmínky stanovené § 7a ZDP.

Jedná se příjmy, které se zahrnují do dílčího základu daně ze samostatné činnosti, tedy jinak řečeno, příjmy podle § 7 ZDP, pokud zákon nestanoví jinak.

Pro účely paušální daně se ale za příjmy ze samostatné činnosti nepovažují příjmy z podílu společníka veřejné obchodní společnosti a komplementáře komanditní společnosti na zisku. Jak již bylo uvedeno, společník veřejné obchodní společnosti a komanditní společnosti nemůže vstoupit do paušálního režimu.

Naopak se pro účely paušální daně za příjmy ze samostatné činnosti považují úroky z vkladů na účtu, který je podle podmínek toho, kdo účet vede, určen k podnikání poplatníka. Tyto úroky se v případě paušální daně nevykazují jako příjmy z kapitálového majetku. Je to logické, neboť jinak by byl institut paušální daně reálně nepoužitelný.

Do režimu paušální daně může vstoupit i poplatník, který vede účetnictví, ale pak se pro účely paušální daně berou v úvahu skutečně dosažené příjmy, nikoliv výnosy nebo hospodářský výsledek plynoucí z účetnictví. Jedná se o obdobný postup jako v případě, že poplatník vedoucí účetnictví uplatňuje výdaje procentem z příjmů (tzv. paušálem).

Zjednodušeně lze říct, že poplatníkem v paušálním režimu přestává být poplatník v případě, že přestane splňovat podmínky pro vstup do paušálního režimu.

V uvedených případech, s výjimkou oznámení o dobrovolném vystoupení z paušálního režimu, jsou porušeny podmínky pro uplatňování paušálního režimu, ale poplatník po celý rok ještě pokračuje v paušálním režimu včetně plateb záloh na paušální režim, i když již v průběhu roku fakticky přestal splňovat podmínky pro paušální režim. Ale jeho daň za dané zdaňovací období se nebude rovnat paušální dani, tedy za toto zdaňovací období je povinen podat řádné daňové přiznání a řádné přehledy na sociální a zdravotní pojištění a daň a pojistné přiznat stejně, jako by v průběhu roku v paušálním režimu nebyl. Zaplacené zálohy na paušální režim se v řádném přiznání a přehledech pro povinná pojištění započtou na celkovou konečnou daň a pojistné.

Pokud poplatník z paušálního režimu vystoupí dobrovolně, pak platí, že na konci roku je stále poplatníkem v režimu paušální daně, a v případě, že splní podmínky stanovené § 7a ZDP, bude jeho daň za uplynulé období rovna paušální dani, a tedy nebude za tento rok podávat přiznání ani přehledy na sociální a zdravotní pojištění. V dalším zdaňovacím období ale již nebude pokračovat v paušálním režimu. Oznámení o dobrovolném vystoupení z paušálního režimu může být podáno do desátého dne zdaňovacího období bezprostředně následujícího po zdaňovacím období, jehož uplynutím přestane být poplatníkem v paušálním režimu; zdaňovací období, jehož uplynutím přestane být poplatníkem v paušálním režimu, je nutno v oznámení uvést. Jedná se o propadnou lhůtu; pokud by bylo oznámení podáno po této lhůtě, je neúčinné a poplatník v paušálním režimu pokračuje další rok.

Pokud poplatník přestane být poplatníkem v paušálním režimu, v dalším zdaňovacím období již poplatník v paušálním režimu není.

Po skončení zdaňovacího období poplatníka v paušálním režimu je nutno testovat podmínky stanovené v § 7a ZDP a zjistit, zda daň poplatníka, který je ke konci roku v paušálním režimu, je rovna paušální dani či nikoliv.

Daň poplatníka v paušálním režimu je rovna paušální dani za splnění těchto podmínek:

Pokud jsou uvedené podmínky naplněny, pak se daň poplatníka v paušálním režimu rovná paušální dani a paušální daň činí součet záloh na daň, které měl poplatník v paušálním režimu zaplatit za dané zdaňovací období. Tedy jinak řešeno, poplatník svou daňovou povinnost ve výši paušální daně uhradil již zaplacenými zálohami na paušální daň a tím jsou jeho povinnosti k dani z příjmů a povinným pojištěním na sociální a zdravotní pojištění vypořádány.

Poplatník již nepodává za toto zdaňovací období ani daňové přiznání, ani přehledy zdravotní pojišťovně a Správě sociálního zabezpečení.

Je třeba mít na paměti, že poplatník v paušálním režimu nemá možnost volby, aby se na základě vlastní úvahy v případě, že podmínky podle § 7a ZDP splňuje, rozhodl, že dobrovolně podá daňové přiznání a přehledy, například proto, že si spočítá, že by to pro něho bylo výhodnější. Takový postup zákon neumožňuje s výjimkou vyloučení dvojího zdanění příjmů ze zahraničí.

Pokud poplatník dobrovolně nevystoupil z režimu paušální daně ani jej neukončil jiným způsobem (např. se stal plátcem daně z přidané hodnoty), automaticky v následujícím zdaňovacím období zůstává poplatníkem v paušálním režimu.

Pokud podmínky stanovené § 7a ZDP nebyly splněny, pak se daň nerovná paušální dani a poplatník je povinen podat za uplynulé období řádné daňové přiznání a přehledy na sociální a zdravotní pojištění jako jakýkoliv jiný poplatník, a to buď na základě uplatnění skutečných příjmů a výdajů a účetnictví nebo s využitím uplatnění výdajů procentem z příjmů.

Ve většině případů také v případě nesplnění podmínek poplatník přestává být pro další období poplatníkem v paušálním režimu, protože nesplňuje podmínky pro uplatňování paušálního režimu k 1. 1. následujícího zdaňovacího období.

Výjimkou je případ, kdy porušení podmínek spočívá v tom, že dosáhl nějakého jiného příjmu z kapitálového majetku (§ 8 ZDP), z nájmu (§ 9 ZDP) nebo jiný ostatní příjem (§ 10 ZDP) celkově převyšující 15 000 Kč. Může se například jednat o přijetí bezúplatného plnění, které není od daně osvobozeno, nebo dosáhne příjmy z prodeje motorového vozidla, které vlastnil méně než jeden rok, pronajal krátkodobě rekreační chalupu na léto za více než 15 000 Kč atd.

Zvláštním případem, kdy budou splněny podmínky podle § 7a ZDP, ale přesto nebude daň poplatníka rovna paušální dani, je situace, kdy poplatník má příjmy ze zahraničí a rozhodne se vyloučit dvojí zdanění příjmů ze zdrojů v zahraničí v daňovém přiznání. Poplatník může podat řádné daňové přiznání, ve kterém vyloučí dvojí zdanění, stanoví daňovou povinnost standardním způsobem a podá pojistné přehledy. Nepřestává ale být poplatníkem v paušálním režimu v dalším období.

V uvedených případech tedy daň poplatníka nebude v daném zdaňovacím období rovna paušální dani, ale současně nedochází k ukončení režimu paušální daně. Takový poplatník za období, kdy byl v paušálním režimu, ale nebyly splněny podmínky podle § 7a ZDP, podává daňové přiznání a pojistné přehledy, ale v dalším roce opět pokračuje v paušálním režimu a placení záloh na paušální daň.

Charakteristickým znakem paušální daně je nemožnost uplatňovat položky odčitatelné od základu daně, tedy zejména odpočty na životní pojištění, penzijní pojištění a připojištění, úroky z hypotéky na bydlení, bezúplatná plnění (dary) na veřejně prospěšné účely. Nelze ani uplatňovat slevy na dani např. na druhého z manželů bez příjmů či daňové zvýhodnění ani formou slevy na dani, ani formou daňového bonusu. Není možné ani uplatňovat zápočet daně zaplacené v zahraničí.

Nelze přitom opomenout skutečnost, že pokud je poplatník v režimu paušální daně, pak se na něj pro účely daní z příjmů hledí jako na poplatníka s příjmy ze samostatné činnosti, které jsou předmětem daně, a to i v případě, že mu v rozhodném období tyto příjmy neplynou. Je tedy i v takovém případě povinen odvádět zálohy na paušální daň.S ohledem na nemožnost uplatňovat jakékoliv snížení paušální daně tak např. případná možnost uplatnit daňové zvýhodnění na vyživované děti může vést i k tomu, že při nevhodném uplatnění paušální daně je výsledkem ztráta v řádu tisíců až desetitisíců korun podle počtu dětí a z paušální daně se stává ekonomický nesmysl.

U poplatníků, kteří uplatňují výdaje na úrovni 40 % z dosažených příjmů, je možnost dosáhnout významné úspory na odvodech nejvyšší, zejména pokud uplatňují pouze základní slevu na poplatníka. V takovém případě může pro ně být paušální daň výhodná již v případě ročních příjmů, jejichž výše se blížících 400 000 Kč.

Při uplatňování výdajů na úrovni 60 % z dosažených příjmů je paušální daň výhodnější až u příjmů blížících se úrovni 600 000 Kč a pro posouzení výhodnosti je velmi podstatné, zda poplatník může či nemůže uplatňovat odčitatelné položky, slevy a daňové zvýhodnění a jaké výši.

Možnost uplatnění výdajů v úrovni 80 % z dosažených příjmů pak při čistě ekonomickém pohledu na věc využití paušální daně prakticky vylučuje a záleží pouze na konkrétním poplatníkovi, zda přes ekonomickou nevýhodnost i tak shledá důvody pro vstup do paušálního režimu.

V následujícím textu si ukážeme na konkrétních číslech porovnání výše odvodů při využití paušální daně oproti uplatnění standardního postupu s podáním daňového přiznání a podáním pojistných přehledů.

Zdroj: Odborný portál DAUC.cz, 2021. Zveřejněno v časopise Daně a právo v praxi 3/2021.