Zdravotní pojištění a výjimky z principu pojištění ve státě, kde probíhá výkon výdělečné činnosti

Základním pravidlem v situaci, ve které existuje mezinárodní prvek, je aplikace právních předpisů jednoho státu. To znamená, že osoba nemůže podléhat právním předpisům více států, přičemž současně platí, že nemůže být nepojištěna. Pojištěná osoba je účastna všech systémů sociálního zabezpečení daného státu a nemůže si vybrat, že třeba zdravotně a nemocensky chce být pojištěna v jednom státě a důchodově v jiném státě.

Prostřednictvím principu pojištění ve státě výkonu výdělečné činnosti je určována příslušnost k právním předpisům sociálního zabezpečení. Osoba zaměstnaná (nebo samostatně výdělečně činná) podléhá právním předpisům členského státu, na jehož území vykonává výdělečnou činnost, bez ohledu na místo jejího bydliště (pravidlo ).

Základním kritériem pro určení příslušnosti je tedy výkon výdělečné činnosti. V této souvislosti pak návazně platí, že na zaměstnance nebo osobu samostatně výdělečně činnou se ve smyslu Nařízení vztahují právní předpisy státu, na jehož území je vykonávána výdělečná činnost. Obdobně si příslušnost k pojištění nemohou vybrat ani nezaopatření rodinní příslušníci takové osoby, kteří jsou povinně účastni všech systémů sociálního zabezpečení v zemi pojištění živitele.

Z principu jednoho pojištění tedy vyplývá, že pokud osoba pracuje pouze na území jednoho státu, je státem pojištění vždy tento stát. Nehraje přitom roli, kde taková osoba bydlí, kde má sídlo zaměstnavatel nebo podle jakých předpisů je sjednán pracovněprávní vztah. Prací se v tomto smyslu rozumí zaměstnání nebo samostatná výdělečná činnost. Příslušnost ke všem systémům sociálního zabezpečení České republiky tak platí pro osobu z členského státu i tehdy, pokud bude v ČR podnikat jako osoba samostatně výdělečně činná.

Při aplikaci právních předpisů státu výkonu výdělečné činnosti existuje řada zvláštních pravidel. Nejčastěji se zvláštní pravidla použijí u pracovníků (nebo také OSVČ), vyslaných k výkonu činnosti na území druhého státu, státních úředníků, členů diplomatických sborů a konzulárního zastoupení, pracovníků vykonávajících činnost v oboru mezinárodní přepravy a osob současně činných (tedy zaměstnaných nebo podnikajících) na území více států. V následujícím textu si blíže rozebereme ty výjimky, které jsou při pohybu osob mezi členskými státy nejfrekventovanější.

Má-li zaměstnavatel se sídlem nebo trvalým pobytem na území ČR v úmyslu zaměstnávat zaměstnance – občana členského státu, musí nejprve zjistit, zda tento zaměstnanec nemá současně další příjmy ze zaměstnání v jiné zemi (zemích). V případě, že další příjmy vykazuje (zpravidla se jedná o stát, kde má tato osoba trvalé bydliště), musí tento zaměstnanec v rámci možností co nejdříve předložit zaměstnavateli formulář A1 – . Tento dokument deklaruje skutečnost, že zaměstnanec nadále podléhá právním předpisům (systémům sociálního zabezpečení) příslušného státu, tedy včetně zdravotního pojištění.

Zjednodušeně řečeno, zaměstnává-li český zaměstnavatel občana Rakouska s trvalým pobytem na území Rakouska a tento zaměstnanec předloží českému zaměstnavateli formulář A1, vystavený rakouskou stranou, podléhá rakouský zaměstnanec na základě této skutečnosti zdravotnímu pojištění v Rakousku. Na základě tohoto důležitého dokumentu bude český zaměstnavatel odvádět pojistné rakouské instituci provádějící zdravotní pojištění, podle rakouských právních předpisů a v tamní měně. Například kdyby byl tento Rakušan členem statutárního orgánu českého zaměstnavatele a předložil by mu zmíněný tiskopis A 1, musí český zaměstnavatel primárně prověřit, zda plnění této povahy povinnosti placení pojistného na zdravotní pojištění v Rakousku podléhá.

Pokud chce český občan z nějakého důvodu zůstat pojištěn v České republice, i když by měl být v souladu s Nařízeními pojištěn v členském státě, může požádat příslušnou OSSZ o výjimku. OSSZ předá žádost k posouzení příslušnému odboru na ústředí ČSSZ a zprostředkovaně i Kanceláři zdravotního pojištění z. s.

Také platí, že do doby, než je při souběhu zaměstnání ve více státech formulář A1 českému zaměstnavateli předložen (anebo není-li předložen vůbec), odvádí se pojistné české zdravotní pojišťovně, kterou si zaměstnanec zvolil. To znamená, že se postupuje podle právní úpravy platné v českém systému veřejného zdravotního pojištění.

Pokud český občan zaměstnání v ČR nepřeruší a současně začne pracovat jako zaměstnanec v jiném členském státě, je pojištěn za dále uvedených podmínek:

O příslušnosti k pojištění rozhoduje instituce provádějící sociální zabezpečení ve státě bydliště dotyčné osoby, v České republice tedy Česká správa sociálního zabezpečení, resp. místně příslušné OSSZ (PSSZ, MSSZ Brno).

V případě souběhu zaměstnání v ČR se samostatnou výdělečnou činností v některém z členských států je český občan pojištěn ve státě, na jehož území vykonává zaměstnání, tedy v České republice. Zde bude platit pojistné ze všech příjmů, tedy i z příjmu dosaženého z podnikání v zahraničí.

Forma vyslání představuje poměrně často využívanou možnost výkonu výdělečné činnosti v rámci evropského prostoru. Nespornou výhodou tohoto institutu je skutečnost, že taková osoba (zaměstnanec nebo osoba samostatně výdělečně činná) zůstává po dobu vyslání příslušná ke všem systémům sociálního zabezpečení státu, ze kterého je vyslána.

Na základě členství České republiky v Evropské unii můžeme z hlediska praktické aplikace institutu vyslání uplatňovat dvě varianty, a to buď vyslání pracovníka z ČR, nebo do ČR. V dalším textu se soustředíme na podmínky platné v případě občana České republiky, pracovně vyslaného (jako zaměstnance nebo OSVČ) na území jiného členského státu.

Za vyslání se považuje ve smyslu článků 12 (1) a 12 (2) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004 situace, kdy je zaměstnanec nebo OSVČ, který normálně vykonává výdělečnou činnost na území vysílajícího státu, dočasně vyslán na území jiného státu, aby tam jako zaměstnanec vykonával činnost pro vysílajícího zaměstnavatele nebo jako OSVČ na vlastní účet. Základní podmínka stanoví, že předpokládaná délka vyslání nepřesáhne 24 měsíců. Vyslaná osoba nepodléhá právním předpisů o sociálním zabezpečení státu, ve kterém pracuje, ale i nadále podléhá právním předpisům sociálního zabezpečení toho státu, ze kterého byla vyslána, tedy v našem případě České republiky.

Zaměstnanec, který má být vyslán, musí podléhat právním předpisům státu, v němž sídlí jeho zaměstnavatel, alespoň po dobu jednoho měsíce. Minimální doba mezi opětovným vysláním téhož zaměstnance do stejného podniku a stejného státu vyslání činí nejméně dva měsíce od skončení předchozího období vyslání.

Skutečnost, že je osoba vyslaným pracovníkem (to znamená, že se na ni vztahují právní předpisy vysílajícího státu), prokazuje vystaveným formulářem A1 – , které se vztahuje na jeho držitele. O vystavení potvrzení A1 (dříve E 101) žádají společně zaměstnavatel a zaměstnanec nebo OSVČ prostřednictvím písemné žádosti, kdy tiskopis této žádosti je k dispozici na OSSZ nebo na webových stránkách České správy sociálního zabezpečení. Při splnění podmínek nutných pro vyslání vystaví příslušná správa sociálního zabezpečení formulář A1 a zašle jej žadateli. Pokud žadatel splňuje podmínky pro vyslání, má na vystavení formuláře A1 právní nárok. Formulář A1 je v případě vyslání vystavován OSSZ příslušnou zpravidla podle sídla zaměstnavatele, resp. podle místa bydliště (u OSVČ). V souvislosti s vystavováním těchto formulářů chci zdůraznit potřebu podání žádosti s patřičným časovým předstihem tak, aby byl k dispozici dostatečný prostor pro vyřízení všech náležitostí.

Pro účely Nařízení se za osobu vyslanou z České republiky považuje:

Po dobu vyslání je pojistné za zaměstnance odváděno v České republice. Za vyslání v duchu výše uvedeného se nepovažuje případ, kdy zaměstnanec čerpá u svého zaměstnavatele v České republice pracovní volno bez náhrady příjmu (neplacené volno) a v členském státě pracuje v pracovněprávním vztahu, uzavřeném s jiným zaměstnavatelem.

Je pravdou, že formulář A1 výrazně usnadňuje volný pohyb osob. Za účelem ochrany svého pracovního trhu provádějí příslušné orgány kontroly osob, vykonávajících práci na jejich území, přičemž vyžadují doložení příslušnosti k právním předpisům jiného státu. Skutečnost, že pro pracovníka jsou příslušné právní předpisy sociálního zabezpečení státu, ze kterého byl vyslán (v našem případě tedy České republiky), se v případě potřeby prokazuje právě originálem formuláře A1. Tento formulář by měla být vyslaná osoba schopna předložit příslušným orgánům na jejich vyžádání kdykoli během svého pobytu v členském státě.

Pokud je vyslané osobě poskytnuta v přijímacím státě zdravotní péče, má tato osoba nárok na její poskytnutí v nezbytném rozsahu a za stejných podmínek jako místní pojištěnci, tedy i včetně případné spoluúčasti. Tato péče je poskytována na náklady české zdravotní pojišťovny. K prokázání příslušnosti k českému systému slouží Evropský průkaz zdravotního pojištění (European Health Insurance Card – EHIC), případně papírová podoba Potvrzení dočasně nahrazujícího EHIC.

Zdroj: Odborný portál DAUC.cz, 2021. Zveřejněno v časopise Daně a právo v praxi 3/2021.