Ke zmírnění dopadů epidemie koronaviru na podnikatelské prostředí byla vydána celá řada opatření. Jedním z nich je i možnost zpětného odečtu daňové ztráty (carry loss back). Tuto možnost zřejmě využijí především daňové subjekty, jejichž daňová povinnost v letech 2018 a 2019 byla vysoká, zatímco v roce 2020 docílí významné daňové ztráty. Nová právní úprava odečtu daňové ztráty je zakotvena v zákoně č. 299/2020 Sb. a použije se poprvé za zdaňovací období ukončené ode dne 30. 6. 2020. Mohou ji tedy využít nejen poplatníci, jejichž zdaňovacím obdobím je kalendářní rok, ale například i poplatníci, jejichž hospodářský rok skončí již v roce 2020 v období po účinnosti zákona.
Nová právní úprava odečtu daňové ztráty
Ing.
Karel
Raiser
Poplatník má nyní tři možnosti odečtu daňové ztráty od základu daně:
1) Ve dvou zdaňovacích obdobích bezprostředně předcházejících zdaňovacímu období
Jedná se o trvalé opatření, které bude možno využít i v následujících zdaňovacích obdobích. Praktický postup osvětlíme na následujícím příkladě.
Příklad 1
Poplatník podá daňové přiznání za zdaňovací období roku 2020. V tomto přiznání vyčíslí daňovou ztrátu ve výši 1 000 000 Kč. Poplatníkova daňová povinnost za zdaňovací období roku 2018 činila 90 000 Kč a za zdaňovací období roku 2020 činila 100 000 Kč. Poplatník podá dodatečná přiznání za zdaňovací období let 2018 a 2019 a uvede v nich příslušnou uplatněnou výši ztráty. Na základě podaného dodatečného daňového přiznání podá žádost o vrácení přeplatku na dani, který mu bude vrácen v zákonném termínu.
2) Odečet očekávané ztráty
V prvním zdaňovacím období skončeném po 30. 6. 2020 nemusí poplatník čekat až na termín pro podání daňového přiznání, ale může využít možnost odečtu očekávané ztráty. Tuto daňovou ztrátu však lze odečíst pouze v bezprostředně předcházejícím období. Na základě skutečné ztráty se pak provede „narovnání“. Této možnosti zřejmě využijí především subjekty, které důvodně očekávají výraznou ztrátu v roce 2020 a za rok 2019 uhradily vysokou daň. Mohou tak učinit na základě přechodných ustanoveních zákona č. 299/2020 Sb., čl. III, bod 3. Možnost odečtu daňové ztráty je v tomto případě limitována částkou 30 000 000 Kč. Stejný limit platí i pro případy odečtu daňové ztráty uvedené v bodě 1).
3) V pěti zdaňovacích obdobích bezprostředně následujících po období, za které se daňová ztráta stanoví
V tomto případě se může poplatník práva na uplatnění daňové ztráty vzdát, a to oznámením správci daně ve lhůtě pro podání daňového přiznání. Vzdání se práva má účinky pro všechna období následující po období, za které se tato daňová ztráta stanoví. Důvodem ke vzdání se tohoto práva je především skutečnost, že pak nemůže docházet k prodlužování prekluzivní lhůty pro stanovení daně.
Ve všech třech výše uvedených případech platí pro uplatnění odečtu daňové ztráty dále omezující podmínky uvedené v § 38na zákona o daních z příjmů. Stanovenou a neuplatněnou daňovou ztrátu nelze odčítat, došlo-li u poplatníka k podstatné změně ve složení osob, které se přímo účastní na kapitálu či kontrole. Podle novely se změnou ve složení osob rozumí nabytí nebo zvýšení podílu na základním kapitálu nebo hlasovacích právech a získání rozhodujícího vlivu. Podstatnou změnou se vždy rozumí nabytí nebo zvýšení podílu, které se v úhrnu týká více než 25 % základního kapitálu nebo hlasovacích práv a změny, kterými získá člen obchodní
korporace
rozhodující vliv. Přitom rozhodným pro zjištění, zda došlo k podstatné změně, je úhrn ve složení osob, ke kterým došlo mezi posledním dnem období, za které byla daňová ztráta stanovena, a posledním dnem období, ve kterém má být daňová ztráta uplatněna. Výše uvedené omezení se neuplatní, pokud poplatník, u nějž k podstatné změně došlo, prokáže správci daně, že nejméně 80 % tržeb za vlastní výkony a zboží v období, kdy došlo k podstatné změně a v období, v nichž má být daňová ztráta uplatněna, bylo vytvořeno stejnou činností. Za provozování stejné činnosti se považuje i případ, kdy:
–
v období, za které byla daňová ztráta stanovena, došlo k vynakládání výdajů za účelem dosažení, zajištění a udržení příjmů, ale tyto příjmy byly vykázány až v období, ve kterém má být daňová ztráta uplatněna, nebo
–
v období, ve kterém má být daňová ztráta uplatněna, došlo k vynakládání výdajů za účelem dosažení, zajištění a udržení příjmů, ale tyto příjmy byly vykázány až v období, za které byla daňová ztráta stanovena.
Odečet daňové ztráty nemohou realizovat obecně prospěšné společnosti, s výjimkou obecně prospěšných společností, které jsou vysokou školou nebo poskytovateli zdravotních služeb, kteří mají oprávnění k poskytování zdravotních služeb podle zákona upravujícího zdravotní služby. Závěrem je nutno poznamenat, že výši daňové ztráty a uplatněnou výši odpočtu je nezbytné uvést v příslušné části řádného nebo dodatečného daňového přiznání. Tato povinnost je zakotvena v novelizovaném § 34 odst. 1 zákona o daních z příjmů a je nezbytnou podmínkou pro uplatnění odečtu.
Zdroj: Odborný portál DAUC.cz, 2020. Zveřejněno v časopise Daně a právo v praxi 12/2020.