Cena obvyklá

Vydáno: 1 minuta čtení

Závěr žalovaného, že cena za odvysílání spotů na LCD velkoplošných obrazovkách byla nepřiměřená, pak není dostatečně důkazně podložen. Žalovaný si za tímto účelem opatřil pouze smlouvy mezi provozovateli příslušných zařízení a společností X, tj. vypočetl navýšení ceny, avšak neprovedl poměření ceny sjednané ve smlouvách se stěžovatelkou s cenami, které za odvysílání spotů v obdobné lokalitě a v obdobném rozsahu zaplatily jiné (koncové) subjekty, nikoliv zprostředkovatelské reklamní agentury.

Cena obvyklá
JUDr. Ing.
Ondřej
Lichnovský,
Daňové spory, a. s.
K předpisům:
Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 2. 2020, sp. zn. 7 Afs 420/2018, www.nssoud.cz
Zjišťování ceny obvyklé je věcí, která se občas musí dělat i u podvodů na DPH. V tomto ohledu Nejvyšší správní soud odmítl zkratkovitou úvahu, že cenou obvyklou je cena mezi poskytovatelem média (zde majitel LCD obrazovek) a jejich velkoodběratelem. Tato cena je zpravidla zvýhodněná právě s ohledem na objem, který velkoodběratel odebírá. Koncovým zákazníkům ale velkoodběratel službu prodává za mnohem vyšší cenu, ve které je zohledněna jeho marže.
Proto chce-li správce daně v takovýchto případech zjišťovat obvyklou cenu koncového zákazníka, pak se za tímto účelem musí zaměřit na ceny koncových zákazníků. Ceny velkoodběratelů jsou v tomto neupotřebitelné.
Zdroj: Odborný portál DAUC.cz, 2020.