Placení daní tradičně zahrnuje kromě evidování daní také jejich vybírání, zajištění, vymáhání a s tím související úkony. Samotnou inkasní část lze pak rozdělit podle toho, zda jde o dobrovolnou úhradu, nebo úhradu nedobrovolnou. Předepisuje se daň splatná; pokud je včas a řádně uhrazena, dojde k zániku daňové pohledávky splněním. Tímto končí řízení v rovině platební. Není-li daň uhrazena, vzniká nedoplatek, který je buď vymahatelný, a v takovém případě je veden ve výkazu nedoplatků (exekuční titul), anebo se jedná o nedoplatek, jež dosud vymáhat nelze (je např. povoleno posečkání daně nebo neuplynula dosud náhradní lhůta splatnosti). Evidovány jsou jak daňové povinnosti, které byly splněny (daň již byla uhrazena), tak daňové povinnosti, které splněny nebyly (je zde nedoplatek). V následujícím příspěvku se blíže zaměříme na výkaz nedoplatků a jeho přezkoumatelnost v kontextu aktuální judikatury.
Výkaz nedoplatků jako exekuční titul a jeho přezkoumatelnost
Vydáno:
26 minut čtení
Výkaz nedoplatků jako exekuční titul a jeho přezkoumatelnost
JUDr.
Lenka
Matyášová,
Ph.D.,
soudkyně Nejvyššího správního soudu
Evidence daní
Předmětem evidence daní je tedy zaznamenávání vzniku, stanovení, splnění, popřípadě jiného zániku daňových povinností a z toho vyplývajících přeplatků, nedoplatků a případných převodů. Lze tak konstatovat, že evidence daní zachycuje veškeré informace související s jednotlivými daňovými povinnostmi v rovině nalézací i v rovině platební. V evidenci daní je zachycen celý průběh řízení odehrávající se v rovině platební, a to od vzniku daňové pohledávky (tj. okamžikem splatnosti daně). Správně vedená evidence daní správcem daně tak představuje nejen podklad pro samotného správce daně, zejména ohledně průkazu správně vyčíslených případných přeplatků či nedoplatků daňového subjektu, ale i průkaz pro daňový subjekt o tom, jak bylo naloženo s jeho platbou či přeplatkem.
Pořadí úhrady daně
Každé platbě předchází stanovená a vyměřená daň, každé dani předchází konkrétní daňová povinnost. Při platbě konkrétní daně postupuje standardně daňový subjekt tak, že uvede, na jaký osobní daňový účet, resp. druh daně, úhradu směruje. Ostatně takto výslovně stanovil povinnost identifikovat platbu zákon č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění do 31. 12. 2010 (dále jen „zákon o správě daní a poplatků“), v § 59 odst. 1 věta druhá:
„Při každé platbě musí být uvedeno, na kterou daň je platba určena.“
V odstavci 2 uvedeného ustanovení zákon dále řešil situaci, pokud daňový subjekt platbu neidentifikoval, resp. na výzvu správce daně vady neodstranil: „Správce daně přijme platbu na daň, na kterou byla určena. Platbu vykonanou bez dostatečného označení daně přijme správce daně na účtu nejasných plateb a vyzve daňového dlužníka, aby oznámil do přiměřené, jím určené lhůty, na kterou daň byla platba vykonána. Obdrží-li správce daně odpověď ve stanovené lhůtě, zaúčtuje platbu na daň určenou plátcem v odpovědi s účinností ke dni, kdy byla vykonána. Neodpoví-li daňový dlužník včas, určí správce daně, na kterou daň se platba zaeviduje; v tomto případě platí za den platby den, kdy ji správce daně zaevidoval na daň.“
Současně zákon také jednoznačně stanovil správci daně povinnost informovat daňový subjekt o tom, že platbu jím směrovanou na určitou daň použil jinak, tudíž že daň není uhrazena, resp. u ní vznikl provedeným převedením platby nedoplatek. Zákon č. 280/2009 Sb., daňový řád, v platném znění (dále jen „daňový řád“), již zcela od obdobné úpravy upustil. V § 152 určuje pořadí úhrady daňových povinností pouze uvnitř jednoho osobního daňového účtu; je tedy zákonem přesně stanoveno, v jakém pořadí budou jednotlivé daňové povinnosti evidované na
debetní
straně osobního daňového účtu hrazeny. Daňový subjekt nemůže fakticky ovlivnit, kterou konkrétní daňovou povinnost na daném osobním daňovém účtu hodlá uhradit; může pouze určit osobní daňový účet, resp. konkrétní druh daně, na který bude svou platbu směřovat. Povinnost správce daně jakkoli informovat daňový subjekt o použití jím určené platby na konkrétní daň na jinou úhradu již zcela absentuje. Daňový řád zmiňuje pouze možnost správce daně (nikoli povinnos