Komplexní posuzování transakcí

Jak už nicméně bylo naznačeno, pokud by stěžovatel v žalobou napadeném rozhodnutí tyto nedostatky a rozpory v argumentaci správce daně uvedené ve zprávě o daňové kontrole odstranil, resp. vysvětlil, jistě by nemohly být samy o sobě považovány za vadu, která by měla za následek nezákonnost rozhodnutí o vyměření daně. To ovšem stěžovatel neučinil, naopak tyto rozpory prohloubil tím, že aniž by jakkoli výslovně korigoval skutkové závěry správce daně, vycházel v podstatě výlučně z toho, že na jedné straně společnost Life Fashion nepřijala zboží od jím deklarovaného dodavatele, italské společnosti HORECA a nemohla tedy k tomuto zboží nabýt ani vlastnické právo, takže následně nemohla převést toto právo ani na žalobce (viz odst. 36 žalobou napadeného rozhodnutí), a že na druhé straně následné dodání tohoto zboží žalobcem společnosti HOSHI správce daně nezpochybnil a tudíž ani stěžovatel se jím nezabýval (viz odst. 46 žalobou napadeného rozhodnutí). Tyto závěry ovšem odporují již zmiňovaným úvahám správce daně o tom, že naopak nebyla prokázána aktivní účast žalobce na celé transakci s tím, že dodávka zboží se fakticky uskutečnila pouze mezi společnostmi Life Fashion a HOSHI.

Až příliš často správce daně směřuje své výtky tam, kde se daňový subjekt dovolává daňové výhody (zpravidla nákladu či odpočtu), kdy takto konzistentní již nebývá na druhé straně transakcí se stejným plněním, z kterého vzniká daňová povinnost. Toho si zde všímá i NSS. Ten správce daně pokáral za nekonzistentnost v tomto duchu, kdy na jednu stranu tvrdil, že účast stěžovatele v řetězci byla jen dokladová. Na druhou stranu v rámci doměrku vycházel z toho, že k dodání skrze osobu stěžovatele došlo. Neslučitelnost těchto závěrů je evidentní.

Zdroj: Odborný portál DAUC.cz, 2020. Zveřejněno v časopise Daně a právo v praxi 05/2020.