Řešení krize finančních a úvěrových institucí

Úpadky bank jsou obecně velmi nežádoucím jevem a cílem veřejnoprávní regulace je vytvoření mechanismu dohledu nad bankami za účelem minimalizace rizik pro banky a vymezení právních možností, jak řešit zejména situaci systémových bank¹⁾, které jsou úpadkem ohroženy, a to pokud možno bez nutnosti podpory z veřejných rozpočtů (tzv. „bail out“). Tyto speciální postupy byly vytvořeny z toho důvodu, že likvidace či reorganizace bank podle tradičních insolvenčních zákonů nebyla možná bez rizika kolapsů ohrožujících celý bankovní systém²⁾.

je součástí rozsáhlejší legislativy EU, která byla přijata jako reakce na globální finanční krizi z roku 2008. Nosným projektem EU v této oblasti je , jejímž členem Česká republika doposud není³⁾ (zejména z toho důvodu, že není členem eurozóny), nicméně některé části této legislativy a nosných myšlenek Bankovní unie byly do českého právního řádu implementovány.

⁴⁾ (v současné době jsou funkční toliko první dva pilíře), (Single Supervisory Mechanism, dále jen „SSM“), (Single Resolution Mechanism, dále jen „SRM“) a budoucí (European Deposit Insurance Scheme, dále jen „EDIS“), který doposud nebyl zprovozněn. Jejími členy jsou automaticky všechny členské státy eurozóny a na dobrovolné bázi se členy mohou stát i ostatní členské státy EU. Jejím cílem je zajistit bezpečnost a spolehlivost bankovního sektoru v eurozóně i v celé EU a zabezpečit, aby se úpadek bank, které nejsou životaschopné, řešil bez nutnosti využít peníze daňových poplatníků a s minimálním dopadem na reálnou ekonomiku⁵⁾.

Páteří Bankovní unie a regulace finančního sektoru v EU je tzv. ⁶⁾. Je tvořen právními akty, které musejí dodržovat všechny finanční instituce v EU. Jednotný soubor pravidel zejména stanoví kapitálové požadavky na banky, zajišťuje lepší ochranu vkladatelů a upravuje prevenci a řízení úpadků bank⁷⁾.

Prvním pilířem Bankovní unie je (SSM), jehož hlavními cíli je zajištění posíleného dohledu nad evropským bankovním sektorem v souladu s Jednotným souborem pravidel na vysoké úrovni, zajištění robustního evropského bankovního sektoru, přispění k finanční stabilitě a integraci finančního sektoru v eurozóně a na vnitřním trhu jako celku. Dohled je prováděn prostřednictvím integrované struktury spojující nadnárodní orgán – Evropskou centrální banku (ECB) a orgány dohledu členských států, které úzce spolupracují⁸⁾.

Druhým pilířem Bankovní unie je (SRM), jehož účelem je zajistit, aby problémy bank, které se ocitnou na pokraji úpadku, byly řádně vyřešeny s co nejmenšími náklady pro daňové poplatníky a reálnou ekonomiku⁹⁾. Je tvořen Jednotnou rezoluční radou (SRB) a Jednotným fondem pro řešení krize (SRF).

(jde zejména o banky, družstevní záložny, obchodníci s cennými papíry, holdingové osoby. Zásadními funkcemi se rozumí činnosti, služby nebo operace, jejichž přerušení by v jednom nebo více členských státech pravděpodobně vedlo k narušení služeb, jež mají zásadní význam pro reálnou ekonomiku, nebo k narušení finanční stability vzhledem k velikosti, podílu na trhu, vnější a vnitřní propojenosti, složitosti či přeshraniční činnosti instituce či skupiny, se zvláštním ohledem na nahraditelnost těchto činností, služeb či operací.

Směrnice BRRD je postavena na principu tzv. , tedy k tíži společníků, akcionářů a věřitelů předmětné instituce. Použití principu „bail in“ by mělo motivovat odpovědné osoby institucí k tomu, aby byly případné finanční problémy či krize institucí řešeny včas, a aby bylo minimalizováno riziko nutnosti použití veřejné podpory (ta je přípustná jen zcela výjimečně).

(v případě problémové instituce) (v případech instituce neživotaschopné či insolventní).

V oblasti přípravy a prevence jsou povinny instituce v EU vypracovat a aktualizaci provést nejméně jednou ročně nebo po změně své právní či organizační struktury, svého podnikání či své finanční situace, jestliže by mohla mít podstatný dopad na ozdravný plán nebo si vyžaduje jeho změnu. Tyto plány obsahují analýzu postupů a opatření, která budou přijata v nepříznivé finanční situaci. Příslušné orgány pro řešení krize dále vypracovávají pro jednotlivé instituce . Plán řešení krize stanoví opatření k řešení krize, která může orgán příslušný k řešení krize přijmout, pokud instituce splňuje podmínky k zahájení řešení krize. Plán řešení krize musí zohledňovat řadu relevantních scénářů, včetně toho, že selhání je specifické pro daný podnik, že k němu dojde v době širší finanční nestability nebo událostí se systémovým dopadem.

(orgánům pro řešení krize) . Orgán pro řešení krize má k dispozici celou řadu nástrojů, jako je použití mechanismů popsaných v ozdravném plánu, vznesení požadavku na provedení nezbytných reforem, provedení restrukturalizace dluhu ve spolupráci s věřiteli apod. V případě, že by tato opatření nebyla dostatečná, může příslušný vnitrostátní orgán požadovat jako celku nebo ve vztahu k jednotlivým osobám. Pokud příslušný orgán považuje výměnu vrcholného vedení nebo vedoucího orgánu za nedostatečnou k nápravě situace, může

Dostane-li se instituce do tak hlubokých problémů, že použití včasného zásahu by nebylo účinné (tj. instituce je ve stavu selhání nebo jí selhání hrozí), mají vnitrostátní orgány pravomoc využít Účelem řešení krize je zejména zajištění kontinuity zásadních funkcí a zabránění významným nepříznivým důsledkům pro finanční systém. Rovněž mají být chráněny veřejné finanční prostředky a prostředky vkladatelů.

Použití nástrojů k řešení krize je možné pouze v souladu s obecnými zásadami řešení krize, které stanoví zejména, že nejprve nesou ztráty akcionáři instituce v selhání a po nich nesou ztráty věřitelé instituce v selhání. Dále obvykle platí, že vedoucí orgán a vrcholné vedení instituce v selhání jsou vyměněny. Věřitelům stejné třídy se dostane rovného zacházení a žádnému věřiteli nevzniknou větší ztráty, než jaké by mu vznikly, pokud by instituce byly likvidovány v běžném úpadkovém řízení. Pojištěné vklady jsou přitom plně chráněny.

Mezi patří zejména převod obchodních činností (tzv. „sale of business tool“), zřízení překlenovací instituce (tzv. „bridge bank“), oddělení dobrých aktiv od špatných (tzv. „asset separation“), rekapitalizace z vlastních zdrojů (tzv. „bail in“), zvláštní správa instituce.

Směrnice BRRD byla do českého právního řádu implementována přijetím zákona č. 374/2015 Sb., o ozdravných postupech a řešení krize na finančním trhu (dále jen „ZOPRK“), a to s účinností od 1. 1. 2016. Tímto zákonem jsou upraveny zejména Orgánem příslušným pro řešení krize podle § 5 ZOPRK je ČNB. Povinnou osobou podle § 3 ZOPRK je osoba se sídlem na území ČR, která je (úvěrovou) institucí¹⁰⁾, finanční institucí¹¹⁾finanční holdingovou osobou, smíšenou finanční holdingovou osobou a smíšenou holdingovou osobou (dále společně jako „instituce“).

Pokud jde o , tak § 9 ZOPRK stanovuje jejich obsah tak, že vždy obsahují širokou škálu možných ozdravných opatření, která je instituce schopna přijmout v případě závažného zhoršení své finanční situace, aby zajistila obnovení své finanční stability. Ozdravný plán instituce musí být založen na realistických předpokladech a nesmí předpokládat poskytnutí veřejné podpory ani spoléhat na poskytnutí úvěru nebo provedení jiných obchodů s Českou národní bankou (s výjimkami uvedenými v ZOPRK).

V působnosti ČNB jako orgánu pro řešení krize je rovněž tvorba plánů pro řešení krize. dle § 17 ZOPRK obsahuje popis možných situací, ve kterých může dojít k selhání, včetně případu selhání, ke kterému došlo v době narušené finanční stability nebo po předchozích událostech se systémovým dopadem a stanoví možnosti uplatnění opatření k řešení krize. Při vypracování plánu řešení krize ČNB zohlední možný dopad selhání instituce a následného řešení selhání podle insolvenčního zákona na finanční systém, ostatní instituce včetně podmínek jejich financování a hospodářství jako celku.

V případě zjištění nedostatku v činnosti instituce nebo pokud má ČNB důvodné podezření, že nedostatek v činnosti instituce může v blízké budoucnosti nastat, zejména v důsledku rychlého zhoršení její finanční situace, jako například aby:

Pokud by ani toto opatření nevedlo k nápravě situace, může Dočasným správcem může být jmenována pouze osoba s dostatečnou kvalifikací, schopnostmi a znalostmi pro výkon svěřených úkolů, u které nedochází ve vztahu k plnění těchto úkolů ke střetu zájmů.

podle ZOPRK představuje restrukturalizaci instituce orgánem pro řešení krize tak, aby bylo zajištěno pokračování jejích zásadních činností, minimalizovaly se dopady selhání instituce na hospodářství a finanční systém, a aby byla obnovena životaschopnost celé nebo části instituce v selhání, přičemž zbylá část instituce by byla řešena likvidací nebo insolvencí ve smyslu příslušných zákonů. Řešení krize je tedy proces, který má zajistit, aby případné selhání instituce proběhlo řádně a v souladu s cíli řešení krize¹²⁾.

ČNB uplatní opatření k řešení krize ve vztahu k institucipokud jsou splněny všechny následující podmínky¹³⁾:

Z výše uvedeného vyplývá, že ČNB není povinna využít nástrojů dle ZOPRK zejména v případě, kdy selhání instituce nebude mít zásadní negativní vliv na stabilitu finančního systému, v těchto případech by mělo být selhání instituce řešeno primárně formou likvidace, případně insolvence. To znamená, že úkolem České národní banky je nejprve vyhodnotit, zda instituce v selhání je, tzv. ,,too big too fail“ a současně, zda lze její selhání vyřešit pomocí nástrojů, které poskytuje ZOPRK¹⁴⁾.

dle § 75 ZOPRK je:

V případě, že se ČNB rozhodne pro řešení krize instituce, má dle ZOPRK k dispozici celou řadu nástrojů, mezi které patří zejména:

podle § 92 ZOPRK nebo podle § 93 ZOPRK. Není-li v rozhodnutí o zavedení správy pro řešení krize jmenován zvláštní správce, platí, že je vykonávána přímou správou povinné osoby. Zavedením přímé správy se pozastavuje výkon oprávnění vedoucích orgánů a nejvyššího orgánu povinné osoby. Působnost, která by jinak náležela těmto orgánům, vykonává ČNB.

V případě . Působnost, která by jinak náležela těmto orgánům, vykonává zvláštní správce. Při výkonu zvláštní správy není zvláštní správce vázán povinnostmi vedoucích orgánů vyplývajícími ze zakladatelského právního jednání.

(tj. sale of business tool) je upraven v § 96 an. ZOPRK, podle kterého na nabyvatele může být převeden nástroj účasti na povinné osobě, nebo majetek, či dluhy povinné osoby nebo jejich část

Za účelem zachování zásadních činností povinné osoby může ČNB dle § 102 ZOPRK rozhodnout o tom, že natj. obchodní korporaci s majetkovou účastí státu (tj. bridge bank) přechází nástroj účasti na povinné osobě, nebo majetek nebo dluhy povinné osoby nebo jejich část. Zavedením režimu překlenovací instituce vykonává funkci nejvyššího orgánu překlenovací instituce Česká republika (jménem státu jedná Ministerstvo financí), přičemž souhlasu ČNB podléhají zásadní změny u této překlenovací instituce. Účelem překlenovací instituce je na omezenou dobu překlenout krizovou situaci ve smyslu zajištění zásadních funkcí¹⁶⁾, které původně vykonávala původní instituce, a to do doby, než dojde k přechodu na nového nabyvatele. Přestože je překlenovací instituce dočasným nástrojem pro krizové řízení bank, měla by být provozována jako životaschopný fungující podnik¹⁷⁾.

(tj. good bank/bad bank) je upraven v § 113 an. ZOPRK. ČNB je podle tohoto ustanovení oprávněna rozhodnout o tom, že na jednu nebo více obchodních korporací s majetkovou účastí státu (která není překlenovací institucí) přechází majetek nebo dluhy povinné osoby nebo jejich část, nebo majetek nebo dluhy překlenovací instituce nebo jejich část.

Zákon o ozdravných postupech a řešení krize na finančním trhu poskytuje České národní bance řadu významných pravomocí a nástrojů, kterými lze řešit a předcházet selháním finančních a úvěrových institucí, a to při minimalizaci podpory z veřejných rozpočtů. Oproti předchozí právní úpravě nucené správy v zákoně o bankách nabízí ZOPRK mnohem ucelenější a širší katalog možností řešení krize u dotčených institucí, jakož i povinné preventivní nástroje¹⁸⁾. Očekává se tedy, že by praktická aplikace nástrojů řešení krize dle ZOPRK měla být schopna lépe čelit selháním bank, než tomu bylo před přijetím tohoto zákona.

Zdroj: Odborný portál DAUC.cz, 2020. Zveřejněno v časopise Daně a právo v praxi 05/2020.