Péče o zdraví

Mezi smluvními typy ve čtvrté části občanského zákoníku má svoje místo i Díl 9 s nadpisem Péče o zdraví (§ 2636 – 2651). Jde o novou soukromoprávní úpravu. Základní ustanovení tohoto smluvního typu určuje, že smlouvou o péči o zdraví se zavazuje poskytovatel vůči příkazci pečovat v rámci svého povolání nebo předmětu činnosti o zdraví ošetřovaného, ať je jím příkazce nebo třetí osoba. Příkazce zaplatí poskytovateli odměnu, je-li to ujednáno. To neplatí, stanoví-li jiný právní předpis, že se péče o zdraví hradí výlučně z jiných zdrojů. Kromě občanského zák. upravuje zdravotní služby zejména jiný (zvláštní) zák. č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování a dále zejména zák. č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách. Před přijetím občan. zák. neexistovala taková soukromoprávní úprava; posuzovala dané vztahy podle zásad úpravy smlouvy o dílo, resp. smlouvy o úpravě a opravě věci.¹⁾

Osoba, která péči poskytuje, má právo na odměnu:

Občanský zákoník demonstrativně uvádí, že péče o zdraví zahrnuje úkon, prohlídku nebo radu. A dále určuje, že jde o všechny další služby, které se týkají bezprostředně ošetřovaného, a které jsou vedeny snahou zlepšit nebo zachovat jeho zdravotní stav.

Péčí o zdraví však není činnost spočívající jen v prodeji léků nebo jejich převodu. V současné době však jednají lékárníci s Ministerstvem zdravotnictví ČR, aby při prodeji léků měli právo účtovat i určitou částku za poskytování poradenství. Argumentují tím, že jejich činnost při volném prodeji léků není jen pouhým prodejem. Řešením by příp. mohlo být zahrnutí určité částky do ceny volně prodejných léků, nikoliv léků poskytovaných na lékařský předpis, u kterých poskytuje rady zásadně lékař. Při zajišťování péče o zdraví, vysvětlí poskytovatel ošetřovanému srozumitelně zamýšlené ošetření i o jakou navrhovanou péči o zdraví se jedná. Po vyšetření poskytovatel vysvětlí ošetřovanému jeho zdravotní stav a péči o zdraví i při dalším postupu. Pokud o to vyšetřovaný požádá, podá mu poskytovatel vysvětlení i v písemné formě. Jestliže se jedná o ošetřovaného, který není plně svéprávný, ale přesto je schopen úsudku, poučí se způsobem přiměřeným jeho schopnosti vysvětlení pochopit. Vysvětlení se podá i jeho zákonnému zástupci. Informace se pochopitelně neposkytují osobě, která není schopna vůbec vnímat. Poučení se neprovádí též, jde-li o běžný úkon, všeobecně známý, bez možných následků, měření výšky, váhy, procenta tuku, tlaku apod. Lze-li rozumně předpokládat, že ošetřovaný pochopil svůj zdravotní stav, způsob, účel a nezbytnost péče o zdraví vč. očekávaných následků a možných nebezpečí pro své zdraví, jakož i to, zda přichází v úvahu i jiný možný způsob péče o zdraví, pak je vysvětlení podáno řádně. Musí-li si být poskytovatel vědom, že u ošetřovaného vyvolal představu, že péčí o zdraví dosáhne určitého výsledku, ač ví nebo musí vědět, že výsledku nemusí být dosaženo, je i toto povinen ošetřovanému vysvětlit. Při vysvětlení se vychází z právní domněnky, že příkazce má rozumové schopnosti průměrného člověka. To považuje soud při případném sporu za prokázané,²⁾ ledaže se prokáže opak. Důkazní břemeno nese ten, kdo chce tuto domněnku vyvrátit. Podle zák. č. 372/2011 Sb. může být informace o nepříznivé diagnóze či prognóze (za podmínek s určenými výjimkami) zadržena, pokud by tím mohla být event. pacientovi způsobena vážná újma. Přitom se určuje, že poskytovatel takové právo nemá, pokud nebezpečí a vážnost nepotvrdí ještě další odborník činný v oboru. V tomto případě se však podává vysvětlení jiné osobě, kterou příkazce určil, jestliže bylo takové určení učiněno. Úpravu obdobného smyslu určuje i občan. zák. Ohrozil-li by se tím zcela zjevně a vážně zdravotní stav ošetřovaného, může mu být vysvětlení podáno v plném rozsahu dodatečně, a to jakmile se není již třeba obávat nebezpečí. Má se za to (jde opět o vyvratitelnou domněnku), že toto právo poskytovatel nemá, nepotvrdí-li mu zjevnost a vážnost nebezpečí jiná osoba poskytující péči o zdraví v daném oboru. Dále OZ sděluje, že je-li vysvětlení odepřeno a vyžaduje-li to zájem ošetřovaného, podá se vysvětlení jiné osobě pověřené ošetřovaným, ledaže jiný předpis stanoví něco jiného. Pokud dal ošetřovaný zřetelně najevo, že si vysvětlení nepřeje, neposkytuje se, ledaže nebezpečí, které z tohoto hrozí ošetřovanému nebo jiné osobě, zjevně převyšuje jeho zájem. Půjde o případy, ve kterých je tato informace jediným způsobem, který může pomoci zajistit včasné léčení nebo potřebné preventivní opatření, anebo když zdravotní stav ošetřovaného ohrožuje okolí. Ke každému úkonu v rámci péče o zdraví se vyžaduje souhlas ošetřovaného, ledaže zákon určuje, že souhlasu není třeba. Odmítne-li ošetřovaný souhlas, potvrdí to poskytovateli na jeho žádost v písemné formě. Požádá-li o souhlas poskytoval nebo ošetřený, potvrdí mu druhá strana v písemné formě, k čemu byl souhlas udělen. Vychází se z toho, že jde o smluvní vztah.³⁾

Po řešení těchto otázek se OZ zabývá dalšími právy a povinnostmi stran. Ukládá poskytovateli postupovat podle smlouvy s péčí řádného odborníka,⁴⁾ a to v souladu s pravidly svého oboru. Ošetřovaný přitom sdělí poskytovateli podle svého nejlepšího vědomi potřebné údaje a poskytne mu součinnost nutnou podle rozumného očekávání k tomu, aby mohl splnit povinnosti podle smlouvy. Dále občan. zák. ukládá neumožnit jiné osobě péči o zdraví ošetřovaného, ledaže ten dal k tomu souhlas. To však neplatí, vyžaduje-li se přítomnost jiné osoby, aby bylo prokázáno, nakolik se vyhovělo požadavkům odborné péče. Poskytovatel je na základě smlouvy povinen k odborné činnosti (). Jinak by se jednalo o protiprávní jednání a porušení smlouvy. K případným smluvním ujednáním, které odbornou činnost omezují nebo dokonce vylučují, se nepřihlíží. Pokud je péče poskytována v zařízeních, které poskytovatel neprovozuje, musí být ošetřovanému nebo příkazci včas sděleno, kdo je poskytovatel. Pokud by nebylo možno provozovatele určit, považuje se za něho i osoba, kde byla péče poskytnuta. To platí i pro sdělení, které by nebylo sděleno včas. K opačným ujednáním se nepřihlíží.

Důležité je vedení záznamů o péči o zdraví. Tyto záznamy vede poskytovatel. Musí z nich být zřejmé údaje o zdravotním stavu ošetřovaného a o poskytovatelově činnosti, vč. podkladů osvědčujících správnost těchto údajů. Záznamy se vedou v nezbytném rozsahu a zachovávají se tak dlouho, jak to vyžaduje potřeba odborné péče. Podle svého uvážení připojí poskytovatel i podklady a vyjádření, které mu případně odevzdal ošetřovaný nebo příkazce. Pokud do záznamů nahlíží oprávněná osoba, poznamená poskytovatel, kdo do nich nahlížel. Ošetřovaný má právo do záznamů nahlížet. Požádá-li o to, umožní mu poskytovatel nahlédnutí do záznamů bez zbytečného odkladu. Umožní mu též pořizovat si ze záznamů výpisy, opisy nebo kopie, popř. mu je sám vydá za náhradu. Pokud by záznamy obsahovaly údaje o třetí osobě, nelze je zpřístupnit bez jejího souhlasu. Není-li stanoveno jinak, nelze záznamy ošetřovaného zpřístupnit jiné osobě bez výslovného souhlasu ošetřovaného, a to i kdyby byl třetí osobou příkazce nebo zástupce ošetřovaného. Udělení nebo odmítnutí souhlasu se uvede v záznamech. Bez souhlasu ošetřovaného se mohou poskytnout údaje jen anonymizované podobě, jen k údajům vědeckým a statistickým, a to jen za OZ určených podmínek. Ošetřovaný, který není příkazcem, může péči o zdraví odmítnout. Tímto odmítnutím se závazek ruší.

Případné spory rozhoduje obecný soud. Je možno též volit rozhodování sporů v rozhodčím řízení při dodržení zákonných podmínek podle zák. č. 216/1994 Sb. v úplném znění. Zvláštní spory tvoří úhradové vnitrostátní spory ve zdravotnictví. Počítá se i se zmocněním k rozhodování takových sporů Rozhodčím soudem při HK ČR a AK ČR (RS) .⁵⁾ Úhradovým vnitrostátním sporem ve zdravotnictví ve smyslu Řádu RS se rozumí spor, v němž všechny strany (účastníci) mají sídlo (bydliště) na území České republiky, nebo spor, v němž organizační složky zahraničních osob anebo organizační složky vykonávající činnost dle zvláštního zákona mají sídlo (bydliště) na území české republiky a jsou zapsané v obchodním rejstříku. Úhradovým vnitrostátním sporem ve zdravotnictví se ve smyslu tohoto Řádu se dále rozumí majetkový spor vzniklý ve zdravotnictví, kde účastníkem sporu (vyjma vedlejšího účastníka) může být pouze pacient, pojištěnec, zdravotní pojišťovna, zdravotnické zařízení či ministerstvo zdravotnictví. Podmínkou pro projednání sporu jako vnitrostátního úhradového sporu ve zdravotnictví je použití českého hmotného práva na takový spor, veškerá písemná podání a přednesy stran v češtině (popř. slovenštině) a konání rozhodčího řízení na území České republiky a vynesení rozhodnutí v češtině (popř. slovenštině), pokud se strany nedohodnou na projednání sporu v jiném než českém (popř. slovenském) jazyce.⁶⁾

Zdroj: Odborný portál DAUC.cz, 2020. Zveřejněno v časopise Daně a právo v praxi 05/2020.