Akcie, se kterou je spojeno právo jmenovat nebo odvolat jednoho nebo více členů představenstva, dozorčí rady nebo správní rady

Za zásadní, a to zákonodárcem Novelou , novinku v oblasti akciového práva, čímž se podstatně eliminují výkladové pochybnosti ohledně otázky vůbec přípustnosti takového nastavení (dosavadní názorová nejednotnost odborné veřejnosti), lze nepochybně označit bližší právní úpravu vydávání akcií s vysílacím právem. Nepochybně tak Novelou došlo ke zvýšení právní jistoty v takovéto pro právní praxi velmi zajímavé oblasti. Taková případná akcie v konečném důsledku představuje akcie²⁾. Dále platí, že vydání akcie s vysílacím právem představuje na konkrétního akcionáře.

V právní praxi výrazně převažují akciové společnosti, ve kterých se jako systém vnitřní struktury zřizuje představenstvo a dozorčí rada (dualistický systém)³⁾, a to oproti systému monistickému, ve kterém se zřizuje pouze správní rada⁴⁾, přičemž zákonodárce v pochybnostech i nadále preferuje zvolení si dualistického systému⁵⁾.

Novela upravuje akcii s vysílacím právem jmenovat a odvolat akcionářem člena/y dozorčí rady v § 448b ZOK; člena/y představenstva v § 438a ZOK a člena/y správní rady v § 458 odst. 1 ZOK. Napříč právní úpravou akciové společnosti, je ohledně akcie s vysílacím právem, a to v základních parametrech, místy celých, popř. jen některých, částí § 448b ZOK po Novele („dozorčí rada“). Ustanovení § 448b ZOK po Novele tak představuje poměrně dost určující a podstatnou právní normu.

Pro všechny případy je charakteristické, že se nejdříve vyžaduje tomu odpovídající úprava stanov, která vůbec připustí možnost existence akcie s tzv. vysílacím právem, a to ke zcela konkrétnímu orgánu akciové společnosti a přesnému počtu dotčených členů voleného orgánu. Pro platné přijetí změny stanov zavádějící akcie s vysílacím právem, se vyžaduje kvalifikovaná většina hlasů akcionářů.

Pohledem akcionáře disponujícího vysílacím právem, k uplatnění jeho práva jmenovat nebo odvolat dotčeného člena voleného orgánu a může tak učinit zásadně kdykoliv.

Určující a odkazující charakter § 448b ZOK po Novele, byl již v obecné rovině naznačen výše. Pro jmenování a odvolání členů dozorčí rady akcionářem jsou stanoveny určité limity a pravidla, tak aby akcionář s vysílacím právem v dozorčí radě, pokud možno neovládl zcela vše.

S jednou akcií může být spojeno právo jmenovat jednoho nebo více (pozn. autora: stanovy by z důvodu právní jistoty měly určit zcela přesný a konkrétní počet; nikoliv pouhé početní rozpětí, v jehož rámci je možno se pohybovat) členů dozorčí rady a takto jmenovaného člena odvolat s tím, že celkový počet takto jmenovaných členů nesmí být větší než počet členů dozorčí rady volených valnou hromadou⁶⁾. Zákonodárce tak zcela zjevně přichází s jasnou limitací (stropem), a to ve prospěch valné hromady oproti akcionáři (vlastníkovi) akcie s vysílacím právem. Je tudíž zachován převažující vliv valné hromady jako nevyššího orgánu společnosti na složení dozorčí rady.

Pro uplatnění vysílacího práva (jmenování a odvolání člena dozorčí rady) akcionářem, se vyžaduje obligatorně písemná forma, navíc s úředně ověřeným podpisem s tím, že vlastní jmenování nebo odvolání je vůči společnosti účinné doručením. Zákonodárce nepochybně za účelem zajištění právní jistoty přichází s určitými zvýšenými administrativně formálními požadavky ohledně jednostranného právního (vůči společnosti adresného) jednání akcionáře, když v rámci výkonu takovéto práva musí akcionář navíc společnosti prokázat, že je oprávněn toto právo vykonat (odkazem na seznam akcionářů, výpisem z evidence zaknihovaných cenných papírů atd.)⁷⁾. Jde o to, že takovéto právní jednání akcionáře bude podkladem pro zápis člena dozorčí rady do obchodního rejstříku a společnost tak musí mít v posuzované věci maximální právní jistotu, což v sobě obnáší přistup se zvýšenou pečlivostí a nutně doprovázeným formalismem.

Na akcionáře s vysílacím právem jsou z důvodu včasného výkonu jeho práva (pozn. autora: jedná se o právo, nikoliv povinnost akcionáře) kladeny časové limity v tom směru, že akcionář musí jmenovat člena dozorčí rady do 1 měsíce ode dne, kdy mohl právo vykonat, tj. zpravidla do 1 měsíce ode dne, kdy došlo k zániku výkonu funkce člena dozorčí rady (neobsazená místa v dozorčí radě jmenovaná akcionářem), jinak může dozorčí rada, jejíž počet členů neklesl pod polovinu, jmenovat náhradního člena (právo tzv. kooptace) do doby, než akcionář toto právo vykoná⁸⁾. Zákonodárce si tak klade za cíl zachovat a neochromovat kontrolní mechanismy v akciové společnosti a pověřuje dozorčí radu podmíněným právem kooptace. Zde uvedené rozhodně neznamená, že uplynutím lhůty (nejde totiž o prekluzivní lhůtu) 1 měsíce ztrácí akcionář své vysílací právo. Akcionář, který vysílací právo uplatní dodatečně, tj. až po uplynutí měsíční lhůty, třebaže dozorčí rada již kooptovala náhradního člena, docílí toho, že funkce náhradního člena přesto zaniká (dodatečným) využitím právě vysílacího práva akcionářem.

Je preferováno, resp. obecným pravidlem, že ten akcionář s vysílacím právem, který člena voleného orgánu do funkce jmenoval, jej může z funkce odvolat. Zpravidla takovýto akcionář využije toho, že kdykoli (bez uvedení důvodů) odvolá dotčeného člena dozorčí rady a na jeho místo jmenuje jinou osobu, avšak může nechat místo klidně i neobsazené. V posledně uvedeném případě s tím rizikem, že dozorčí rada případně využije podmíněné právo kooptace popsané již výše. Valná hromada by tak standardně neměla být oprávněna takto jmenovaného člena dozorčí rady odvolat, a to namísto vysílacího akcionáře. Zákonodárce z tohoto obecného pravidla přichází s celkem dvěma výjimkami, ve kterých může člena dozorčí rady jmenovaného akcionářem odvolat sama valná hromada. Předně jde o případy, kdy zanikne příslušný druh akcií, se kterými je spojeno vysílací právo. Další (druhou) skupinu případů představují situace, kdy je pro to dán závažný důvod spočívající ve výkonu funkce jmenovaného člena dozorčí rady, zejména porušil-li závažně nebo opakovaně své povinnosti⁹⁾. Akcionář se tak nemůže spoléhat na to, že „svého“ člena dozorčí rady, který flagrantním způsobem porušuje právní předpisy, si tzv. „udrží ve hře“.

Tím, že akcionáři s vysílacím právem mohou významným způsobem ovlivnit fungování kontrolních mechanismů v dozorčí radě společnosti a současně ostatní akcionáři jsou v jistém slova smyslu znevýhodněni, vyžaduje se pro vůbec zavedení druhu akcií s vysílacím právem (prostřednictvím vhodného a dostatečného nastavení stanov) kvalifikovaný souhlas tři čtvrtin všech akcionářů, a to navíc v rámci každého druhu akcií¹⁰⁾.

Rovněž i pro jmenování a odvolání členů představenstva akcionářem jsou stanoveny určité limity a pravidla, tak aby akcionář s vysílacím právem v představenstvu, pokud možno neovládl zcela vše.

S jednou akcií může být spojeno právo jmenovat jednoho nebo více (pozn. autora: stanovy by z důvodu právní jistoty měly určit zcela přesný a konkrétní počet; nikoliv pouhé početní rozpětí, v jehož rámci je možno se pohybovat) členů představenstva a takto jmenovaného člena odvolat s tím, že celkový počet takto jmenovaných členů nesmí být větší než počet členů představenstva volených valnou hromadou nebo dozorčí radou¹¹⁾. I zde se tak potkáváme s jasnou limitací (stropem), a to ve prospěch valné hromady, popř. dozorčí rady, oproti akcionáři (vlastníkovi) akcie s vysílacím právem. Je tudíž zachován převažující vliv valné hromady jako nevyššího orgánu společnosti nebo dozorčí rady (jako případně volícího orgánu představenstva) na složení představenstva.

V praxi je nutno rozlišovat, který orgán je dle stanov volícím orgánem členů představenstva, zda valná hromada (většina případů) nebo výjimečně dozorčí rada. V posledně uvedeném případě se hovoří o tzv. akciové společnosti, kdy do popředí vystupuje právě dozorčí rada¹²⁾ jako zpravidla více akceschopnější orgán namísto valné hromady.

Ustanovení § 448b odst. 2 až 6 ZOK po Novele, se mají použít obdobně. Podstatné části popisované výše k souvislostem § 448b ZOK po Novele směrem k dozorčí radě, jsou tak zásadně aplikovatelné i na případ představenstva. Představenstvu tak přísluší podmíněné právo kooptace, pokud se akcionář s vysílacím právem ocitne v prodlení se jmenováním člena představenstva atd.

To, jestli dle stanov členy představenstva volí a odvolává dozorčí rada, se projevuje i ve zdůraznění obsaženém v § 438a odst. 2 ZOK po Novele, když pro účely celého odst. 1 § 438a ZOK po Novele, se rozumí valnou hromadou dozorčí rada. Pro účely akcie s vysílacím právem se tak role dozorčí rady v německém modelu řízení akciové společnosti projeví především v tom, že pokud dojde k zániku práva, resp. zanikne příslušný druh akcií, se kterými je spojeno vysílací právo nebo je-li dán závažný důvod spočívající ve výkonu funkce jmenovaného člena představenstva, zejména porušil-li závažně nebo opakovaně své povinnosti.

Celé ustanovení § 448b ZOK po Novele, se má v případě akcií s vysílacím právem ohledně člena/ů správní rady použít obdobně¹³⁾. Veškeré podstatné části popisované výše k souvislostem § 448b ZOK po Novele směrem k dozorčí radě, jsou tak zásadně aplikovatelné i na případ správní rady.

Vzhledem k tomu, že správní rada představuje , je zapotřebí uvést, že správní rada kumuluje jednatelské, řídící i kontrolní funkce zároveň¹⁴⁾.

Třebaže Novela ohledně akcií s vysílacím právem neřeší výslovně případ tzv. fakultativních orgánů, tedy orgánů, které akciová společnost nemusí vytvářet povinně a případně si je (jako tzv. orgán navíc) zřídí stanovami jen na bázi dobrovolnosti, tj. zda i v případě toliko fakultativních orgánů mohou vůbec být spojeny akcie s vysílacími právy, lze přesto označit explicitní připuštění Novelou ohledně vzniku akcií s vysílacím právem za velmi vítané a žádoucí.

V praxi by mohlo docházet ke vzniku akcií s vysílacími právy především tam, kdy se původně většinový akcionář rozhodne převést podstatnou část svého akciového podílu tak, že zůstane vlastníkem již jen menšího akciového podílu, čímž si bude chtít o to více udržet určitou míru kontroly nad akciovou společností a podmíní tak svůj převod takovým předchozím vhodným nastavením (změnou) stanov, dle něhož si udrží právo jmenovat a odvolávat minimálně jednoho „svého“ člena voleného orgánu (ideálně jednoho člena představenstva a jednoho člena dozorčí rady). Tímto postupem se může v akciové společnosti obrazně řečeno lépe „zabetonovat“ a udržet si jistou sféru vlivu.

Zákonodárce přichází s jasnými limity (stropy), místy rovněž i s časovou lhůtou, kterými určitým způsobem eliminuje možnou absolutní „moc“ akcionáře s vysílacím právem, a to ve prospěch zpravidla nejvyššího orgánu akciové společnosti (valná hromada). Z povahy věci vyplývá, že akcie s vysílacím právem nemohou být vydány tam, kde má akciová společnost jen jednočlenné představenstvo, dozorčí radu nebo správní radu. Lze se důvodně domnívat, že v právní praxi naleznou akcie s vysílacími právy své pevné místo a začnou se zmínky o nich ve větší míře objevovat ve stanovách akciové společnosti a nebude se tak jednat jen o velmi vzácné případy. V neposlední řadě se lze spíše přiklánět k tomu, že akcie s vysílacími právy mohou mít pro účely vyjednávání o konečné kupní ceně (úplatě) za jejich nabytí převodem, větší atraktivitu, a to oproti akciím bez vysílacího práva.

Zdroj: Odborný portál DAUC.cz, 2020. Zveřejněno v časopise Daně a právo v praxi 05/2020.