Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 8. 2019, sp. zn. 5 Afs 263/2018 , www.nssoud.cz
Osoba jednající za dodavatele
JUDr. Ing.
Ondřej
Lichnovský,
Daňové spory, a. s.
Pokud je stěžovateli v rámci těchto kritérií vytýkáno, že na straně dodavatele došlo k protiprávnímu jednání, neboť za něj jednala neoprávněná osoba, nelze to přičítat k tíži stěžovatele, jelikož se jedná o skutečnost, o které nemohl stěžovatel v době obchodní transakce vědět a nemohl ji jakýmkoli způsobem ovlivnit. Není zřejmé, jak stěžovatel měl vědět skutečnosti týkající se vnitřní organizace práce a podepisování daňových dokladů svého dodavatele. Není ani nic nestandardního např. na tom, že transakce jsou uzavírány s osobou jinou než s jednatelem společnosti, ani na tom, že smlouva je zaslána na jinou adresu, než je registrované sídlo společnosti (nejde přitom o adresu neexistující či sídlo fiktivní).
Častým argumentem správce daně bývá, že daňový subjekt neprokázal, že jednal s oprávněnou osobou (jednatelem). V důsledku toho tak nelze osvědčit uskutečnění plnění s osobou deklarovanou na dokladu. K této problematice se zde vyjadřuje Nejvyšší správní soud. Ukazuje, že obchodní praxe jen zřídkakdy vede k tomu, že za obchodního partnera vždy jedná statutár. Velice často je jím zaměstnanec či jiná osoba, kdy není obvyklé od těchto lidí vyžadovat pověření. Pokud tak někdo tvrdí, že jedná za konkrétní subjekt, kdy veškeré ostatní kroky s tímto korespondují (faktury jsou od onoho subjektu, je placeno na účet onoho subjektu), pak lze jen stěží klást daňovému subjektu k tíži, pakliže se v řízení prokáže, že tomu tak ve skutečnosti nebylo. Ledaže by existovaly jiné důkazy prokazující, že o jiné identitě dodavatele daňový subjekt věděl, nebo vědět mohl.
Zdroj: Odborný portál DAUC.cz, 2020. Zveřejněno v časopise Daně a právo v praxi 02/2020.