Lze zjednodušit daňovou soustavu?

Vydáno: 23 minut čtení

Na jednom školení mě velice pobavilo úvodní slovo kolegyně, podle které je v daních několik málo otázek, na které existuje správná odpověď, mnoho otázek, na které existuje více odpovědí, a velmi mnoho otázek, na které neexistuje žádná správná odpověď. Ano, je nutno souhlasit, že česká daňová soustava je velice složitá a právně nejednoznačná. Skutečně je mi velice líto daňových poplatníků a říkám si, jak se vůbec mohou lidé, kteří nejsou právně vzděláni, v této problematice orientovat. Tato skutečnost je samozřejmě všeobecně známa a pod záštitou zjednodušení jsou předkládány návrhy na úpravu daňových zákonů. Výsledkem často bývá pravý opak, a tak nám i nadále daňové zákony víc a víc bobtnají. Z toho někteří ekonomičtí odborníci a politici dovozují, že naše daňová soustava potřebuje především stabilitu. Přestože se mnohdy jedná o skutečně špičkové odborníky, nemohu jejich názor sdílet. Jako daňový poradce s dlouholetou praxí se totiž nemohu smířit se skutečností, kdy jsou daňové subjekty sankcionovány kvůli právně nejasné otázce a dovolají se spravedlnosti až na základě výkladu soudu po mnoha letech. Na druhou stranu je též zřejmé, že stav, kdy text daňového zákona umožňuje více výkladů, nahrává různým daňovým podvodům.

Lze zjednodušit daňovou soustavu?
Ing.
Karel
Raiser,
daňový poradce č. 1338
Na otázku, zda je nutné naši daňovou soustavu zjednodušit, odpovídám tedy jednoznačně: ano. Daleko těžší je však odpovědět na otázky, zda tak lze vůbec učinit, a pokud ano, jak toho dosáhnout. Byl bych rád, že by úvahy a analýzy uvedené v dalším textu této publikace řešení těchto otázek alespoň částečně napomohly.
 
Požadavky kladené na daňovou soustavu
Daňová soustava je z pohledu ekonomické teorie soustavou daní státu. Daň je povinná zákonem vymezená platba, jejímž cílem je naplnit veřejné rozpočty. Veřejné rozpočty sdružují a rozdělují veřejné prostředky k zajištění veřejných potřeb. Z toho vyplývá, že hlavní úkol daňové soustavy – naplnit státní pokladnu – je sám o sobě velice jednoduchý a nemusí vyvolávat další složitosti. Problémy nastávají až tehdy, pokud daně použijeme jako ekonomický nástroj k dosažení určitých cílů či motivací.
Základy moderní daňové teorie položil již v 18. století Adam Smith, který vyslovil základní daňové kánony, základní principy, z nichž by měla pravidla pro výběr daní vycházet. Těmito pravidly jsou:
-
princip spravedlnosti,
-
princip určitosti,
-
princip výhodnosti pro poplatníka,
-
princip úspornosti.
Podle principu spravedlnosti by měli poddaní přispívat na výdaje na správu státu tak, aby to co nejlépe odpovídalo jejich možnostem, tj. úměrně důchodu, kterého pod ochranou státu požívají.
Podle principu určitosti platí, že daň, kterou má každý jednotlivec platit, by měla být stanovena přesně, a nikoliv libovolně. Doba splatnosti, způsob placení a suma, kterou má platit, to všechno by mělo být poplatníkovi a komukoliv jinému naprosto jasné.
Podle principu výhodnosti by se měla každá daň vybírat tehdy a takovým způsobem, kdy a jak se to poplatníkovi asi nejlépe hodí.
Podle principu úspornosti by každá daň měla být promyšlena a propracována tak, aby obyvatelé platili co nejméně nad to, co ona daň skutečně přináší do státní pokladny.
Tyto principy byly dále rozpracovávány a současná daňová teorie klade na daňovou soustavu především tyto požadavky:
-
spravedlnost,
-
ekonomická efektivnost,
-
administrativní jednoduchost,