Zákonné limity postoupení pohledávky a ručení za dobytnost

Smlouvou, pro niž není obecně zákonem předepsána písemná forma, převádí původní věřitel (postupitel, cedent) pohledávku nebo její část na nového věřitele (postupníka, cesionáře). Od povinné písemné formy smlouvy o postoupení bylo upuštěno, avšak z pohledu plnění důkazní povinnosti smluvních stran v případě soudního sporu je písemná forma nezbytná. Povinně písemná forma pod sankcí neplatnosti zůstává stanovena pro postoupení pohledávek vyplývajících ze smluv, které musí být uzavírány v písemné formě ze zákona.

Postoupením pohledávky tedy dochází pouze ke změně věřitele, přičemž se nemění obsah závazku. Proto postupník s pohledávkou nabývá také její příslušenství a další práva s ní spojená, včetně zajištění. Vedlejší práva spojená s pohledávkou tak není nutné výslovně konkretizovat. Smluvní strany si však mohou také sjednat, že vedlejší práva nepřechází. Příslušenství pohledávky, které jinak přechází automaticky s pohledávkou, je možné od pohledávky oddělit a převádět je samostatně.

Postoupit lze jakoukoliv pohledávku, kterou je možno zcizit, nevylučuje-li to ujednání dlužníka a věřitele. V této oblasti odpadlo původní pravidlo nemožnosti postoupit pohledávku, která by nemohla být postižena výkonem rozhodnutí. V nové právní úpravě je dále nepostupitelná pohledávka, která zaniká smrtí věřitele, a také pohledávka, jejíž obsah by se změnou věřitele k tíži dlužníka změnil. Není-li změna obsahu v důsledku změny věřitele k dlužníkově tíži, zákon připouští postupitelnost i takovéto pohledávky. Předmětem může být jakákoliv pohledávka majetkové povahy, ačkoliv v ní vtělené právo na plnění nemusí být pouze v penězích.

Nově je možné postoupit i soubor pohledávek, a to nejen současných, ale i budoucích. Tato globální je však přípustná pouze u pohledávek, které budou vymezeny dostatečně určitě, a to například jako pohledávky určitého druhu vznikající v určité době, anebo pohledávky z téhož právního důvodu. Naproti tomu předchozí právní úprava připouštěla cesi jen těch pohledávek, které byly ve smlouvě vymezeny individuálně.

Budoucí pohledávky jsou ty, jejichž právní základ již existuje, například je uzavřena smlouva, ale vznik je vázán na splnění další právní skutečnosti. Jednat se může i o pohledávky ze smluv, které ještě nejsou uzavřeny. V době uzavření postupní smlouvy může být tedy nejisté, zda předmětná pohledávka v budoucnu skutečně vznikne. K účinkům postoupení v těchto případech dochází až vznikem cedované pohledávky. K témuž okamžiku se posuzuje také „trvání pohledávky v době postoupení“ v souladu s § 1885 odst. 1 občanského zákoníku, které zakládá odpovědnost postupitele za pravost pohledávky.

Zcela zásadní je identifikovat v cesní smlouvě předmětnou pohledávku tak, aby nemohla být zaměněna za jinou. Typicky je tedy identifikována předmětem plnění, osobou dlužníka a právním důvodem plnění. Podle judikatury však není nutno všechna kritéria naplnit vždy, postačuje i jiná identifikace pohledávky, zejména odkazem na konkrétní fakturu nebo smlouvu, z níž pohledávka vznikla.

Na potřeby praxe reaguje právní úprava postoupení smlouvy. Postoupením pohledávky jako práva na plnění může dojít pouze ke změně na straně věřitele, což může být problematické v situacích, kdy smlouva zavazuje strany k vzájemnému plnění. Jak uvádí Nejvyšší soud, předmětem postoupení nemůže být povinnost, ale toliko pohledávka jako právo na plnění. Proto zákonodárce přistoupil k právnímu zakotvení institutu postoupení smlouvy, prostřednictvím kterého může dojít jak ke změně dlužníka, tak věřitele.

Smlouvu o postoupení smlouvy může uzavřít kterákoliv ze stran závazku, přičemž opět dochází pouze ke změně subjektu, nikoliv obsahu závazku. Vzhledem k tomu, že cesí smlouvy dochází k převodu práv, ale též povinností, je nutné, aby druhá smluvní strana s postoupením udělila souhlas. Ten však může být udělen i následně. Pak účinky nastanou až po udělení tohoto souhlasu. Nejobvykleji bude souhlas udělen přímo v postupní smlouvě.

Ačkoliv k postoupení pohledávky není vyžadován souhlas dlužníka, k jeho ochraně je v zákoně zakotvena . Zatímco postupiteli postačuje postoupení oznámit, postupník musí být nadto schopen postoupení prokázat, ať již předložením postupní smlouvy či jiným způsobem. Do okamžiku, kdy postupitel dlužníka vyrozumí anebo postupník postoupení pohledávky prokáže, může dlužník plnit původnímu věřiteli s účinky zániku dluhu, čímž má být chráněna jeho dobrá víra.

V případě, kdy by postupitel tutéž pohledávku postoupil více osobám, je podle § 1882 občanského zákoníku vůči dlužníkovi účinné to postoupení, o němž se dozvěděl nejdříve. V případě, že se dlužník o postoupení nedozví vůbec, není vůči němu právně účinné. Jedná se o tzv. tichou cesi a plnění pro postupníka vymáhá na dlužníkovi postupitel, tj. původní věřitel.

S ohledem na to, že dle § 1880 odst. 1 občanského zákoníku při cesi pohledávky nabývá postupník i příslušenství pohledávky a další práva s ní spojená, včetně zajištění, je nutno vyrozumět o cesi také toho, kdo zajištění poskytnul. Zvláštní úprava vůči osobě, která pohledávku zajistila, je obsažena v § 1883 občanského zákoníku. Právní účinky vůči tomu, kdo zajistil pohledávku zástavním právem, ručením nebo jiným způsobem, nastávají až v okamžiku, kdy jej cedent vyrozumí nebo postoupení prokáže.

Zatímco v právní úpravě předchozí byla zakotvena notifikační povinnost cedenta, který musel oznamovat postoupení tomu, kdo pohledávku zajistil, podle nového občanského zákoníku postupitel tuto povinnost nemá.

Námitky dlužníka jsou možné pouze proti pohledávce samotné, tj. ve věci vzniku, trvání, zániku, obsahu nebo rozsahu pohledávky. Nejčastěji hovoříme o námitce započtení. Mají-li vůči sobě dlužník a postupitel vzájemné pohledávky způsobilé k započtení, může dlužník pohledávku vůči původnímu věřiteli úspěšně započíst jen do okamžiku, než je mu postoupení notifikováno. V takovém případě může vůči postupníkovi uplatnit námitku započtení, a to bez zbytečného odkladu po notifikaci. Lhůta bez zbytečného odkladu ale není stanovena pro další námitky, které dlužníkovi náleží. Může namítat, že dluh zanikl splněním, pohledávka dosud nedospěla anebo je již promlčená.

Postoupení pohledávek je hojně používáno jako nástroj řešení problémových pohledávek. Nejčastěji je pohledávka postupována za úplatu, jejíž výše se odvíjí od bonity dlužníka a pohledávky jako takové, stáří pohledávky nebo situace na trhu. Pohledávku je možno postoupit i bezúplatně.

Byla-li pohledávka postoupena za úplatu, odpovídá postupitel do výše přijaté úplaty s úroky za to, že tato pohledávka v době postoupení trvala. Vadou by byla situace, kdy by pohledávka po právu vůbec nevznikla nebo sice vznikla, ale následně zanikla před účinností postoupení.

Postupitel ručí také za dobytnost cedované pohledávky až na zákonem stanovené výjimky. Jedná se o zvláštní úpravu odpovědnosti za vady, kdy je zvláště upraveno ručení za trvání pohledávky a zvláště ručení za její dobytnost. V předchozí právní úpravě postupitel za dobytnost ručil pouze, zavázal-li se k tomu výslovně ve smlouvě. Naproti tomu nový občanský zákoník zakotvuje zákonnou ručební povinnost. Jelikož se ale jedná o ustanovení , je možné ručení dohodou stran ve smlouvě vyloučit.

Ručení za dobytnost pohledávky nastupuje v případě, kdy postupník nemůže z dlužníka vymoci plnění odpovídající alespoň výši přijaté úplaty. Za dobytnost neručí, věděl-li postupník, že pohledávka je budoucí, nejistá nebo nedobytná, přičemž důkazní břemeno tíží postupitele. Avšak skutečnost, že pohledávka teprve v budoucnu právně vznikne, není sama o sobě důkazem toho, že jde o pohledávku nejistou či nedobytnou.

Také pokud by se předmětná pohledávka stala nedobytnou až po postoupení náhodou či nedopatřením postupníka, postupitel za dobytnost ručit nebude. Za nedopatření postupníka se považuje například to, že postupník nevymáhá pohledávku bezodkladně po její splatnosti, anebo že splatnost pohledávky dlužníkovi odloží.

Pro uplatnění vad pohledávky nestanoví zákon žádné náležitosti ani formu, lze je tedy uplatnit v jakékoliv formě s tím, že musí být jasné, jaké vady jsou namítány. Dále pro práva a povinnosti postupitele a postupníka platí přiměřeně § 1914 až 1925 občanského zákoníku, tj. právní úprava řádného plnění a práv z vadného plnění. Z toho vyplývá, že lze případně uplatnit právo od smlouvy odstoupit nebo požadovat přiměřenou slevu z ceny pohledávky. Uplatnění práv z vadného plnění nevylučuje právo na náhradu způsobené škody.

Zdroj: Odborný portál DAUC.cz, 2020. Zveřejněno v časopise Daně a právo v praxi 01/2020.